Motocykly totiž tehdy nebyly zrovna v módě… Většina lidí byla ráda, že už se nemusí zabývat olejem potřísněnými, v podstatě nepohodlnými a často nespolehlivými dopravními prostředky. Hitem byly VW Brouk nebo Ford 12 M. Poslušné vozy pro každý den, které fungovaly a navíc vyzařovaly jistou prestiž. A přesně na to vsadila Honda. Čtyři válce, čtyři výfuky, čtyři karburátory! Ryzí luxus, přebytek výkonu, nádherný lak – prostě kus pořádného motocyklu. Pilot CB 750 Four byl skutečným šéfem, jenž mířil od pouhého dopravního prostředku k emocím nabitému objektu, který měl svému majiteli zpříjemnit především volný čas.
Ještě dnes nás okouzluje čisté vedení linií CB 750, a není to pouhá nostalgie. Její mohutný blok válců hrdě vyčnívá zpod nádrže, oněch 15 stupňů, o které byl motor skloněn vpřed, ideálně ladilo s tvary nádrže a sedla. Čtyři nádherně klenutá kolena výfuku ústila do čtyř štíhlých tlumičů a pohled zezadu byl skutečně nádherný. Něco takového tehdy bylo jedinečné. Sedlo, blatníky, teleskopická vidlice i pružicí jednotky působí nadčasově krásně. Když to člověk porovná s dnešními plastovými závoďáky...
V prvním roce chtěl Soichiro Honda vyrobit 1500 kusů, avšak značně podcenil poptávku. Velmi rychle se muselo začít vyrábět 1500 strojů měsíčně! Po krátké době se výroba dokonce zdvojnásobila. Celkově vyrobila Honda více než 400 000 exemplářů praotce všech řadových čtyřválců.
Na stisknutí knoflíku startéru reaguje model Four stále stejně spolehlivě jako první den. Pár krátkých přidání plynu odpaluje palivovou směs ve spalovacích komorách a čtyřválec začíná bouřit. Na této Hondě se člověk ihned cítí jako doma. Ergonomie sedí, řídítka, stupačky, páčky, prostě všechno je na svém místě, jako kdyby tomu nikdy nebylo jinak. Jak jadrně a divoce CB zní, tak čistě a bez vibrací se vytáčí do vysokých otáček. Skvělé vychování, prostě Honda. Přední 19palcové kolo spolehlivě vede v zatáčkách, pouze přední brzda by mohla mít lepší účinek. Ale jistě, vždyť to také byla první kotoučová brzda v sériovém motocyklu.
Čtyřválec bez protestů snáší otáčky nad 8000 1/min, o kterých naši předkové mohli u velkoobjemových motocyklů jen snít. A budu-li citovat tehdejší komentáře, nemohu nevzpomenout na jeden z nejvýstižnějších: „Stačí nechat každého zájemce, aby se jednoduše svezl, a sémě pokušení je již zaseto! Zrychlovat z 80 do 180 km/h za 17 vteřin? To do té doby nezvládl žádný z velkosériově vyráběných motocyklů!“