MC 1+2/18 právě v prodeji
V aktuálním čísle najdete:
Super Duke R po 50 000 km
Yamaha R1 po 20 letech
Ducati Panigale V4

najdete ve všech dobrých trafikách

zavřít informace
Motocykl online
Chci inzerovat

Gold Wing vs. H-D Ultra Limited: Cestovní horečka

Srovnávací test

Středočeská Arizona, telegrafní sloupy, rudý gentleman, kterému táhne na jednačtyřicet, ještě starší, ale o to uhlazenější Američan, prach, pot a štěrk. Může vůbec takhle vypadat idylická cesta z města?

Může. A dokonce tak opravdu vypadala. Holt když se rozhodnete, že opustíte ruch velkoměsta a vydáte se na plavbu stylovým motoparníkem, už nepočítáte s tím, že na vás cestáři nachystají lázeň z lepivého stříkaného štěrkoasfaltu (kdy už tohle někdo zakáže!) a matka příroda zase pekelná horka, atakující čtyřicítku. Když už jsme u těch čtyřicítek, Gold Wing v elegantní rudočerné kombinaci připomíná právě čtvrtou dekádu existence modelu (pár emblémů a hezká klíčenka), ale kupodivu na tomhle výletě není ideově nejstarší. Prapředek ultralimitovaného Harleye totiž brázdil cesty ještě o jednu dekádu dříve. Jenže jak jsme si hned během pár prvních kilometrů stačili všimnout, teoretický věk jim rozhodně nijak neuškodil, ba naopak. Harley dokonce v rámci projektu Rushmore, jehož je Ultra Limited přímým výsledkem, nechal svoje zákazníky, aby mluvili do vývoje – a evidentně neměli špatné připomínky. Zato Honda si Gold Wing střeží jako oko v hlavě a před pěti lety dokonce jeho výrobu z USA přemístila zpět do Japonska. Že by průmyslová špionáž?! Nevíme, každopádně „géwéčko“ zraje jako víno, jehož barvu na slunci velmi dobře interpretuje.

OSM SKVĚLÝCH

Správný cestovní koráb musí mít dobře dimenzovanou strojovnu. Co se objemu spalovacích prostor týká, nebude v něm problém ani u jednoho z testovaných kousků. Dohromady osm válců polkne při každém zdvihu přes 3,5 litru výbušné směsi. V absolutním srovnání má navrch Japonka, kterou pohání šestiválcový boxer o objemu 1832 cm3, výkonu 118 koní a s hutným točivým momentem 167 Nm. Tohle jádro nanejvýš připomíná slušně dynamický rodinný kombík. Ostatně ani styl jízdy, který mu sedí, není nepodobný šoférování auta. Není vůbec třeba jej nějak dramaticky vytáčet, aby dokázal, že s japonským tourerem umí pěkně zacvičit. Linearita jeho dodávky výkonu a točivého momentu může být někdy až matoucí – jede pořád stejně, do otáček stoupá pozvolna a jen kousek před těmi nejvyššími pocítíte drobné vyhoupnutí křivky vzhůru. Skoro jako tramvaj. Jenže jeho projev je až přehnaně sterilní, což může sklouznout k tomu, že se budete chvílemi nudit. A zvukový doprovod v podobě šumu svistu tomu také nijak nepřidá. Na druhou stranu je motoru zcela jedno, kterou z pěti rychlostí (pátý stupeň jako overdrive) u toho máte zařazenou, takže spíš než na řazení (v opačném směru od klikové hřídele se otáčející převodovka je ukázkově přesná a minimalizuje naklápěcí efekt boxeru) se můžete soustředit na krásy krajiny plynoucí okolo. Další skoro až překvapivou poklonu zaslouží práce projektanta chladicího systému – mohutný boxer utemovaný v plastovém a plechovém obložení s radiátory na bocích si se ctí poradil i s úmorným horkem, které během testování panovalo.

Stejně tak H-D, u kterého bychom o tom ještě před pár lety úspěšně pochybovali. Nový kapalinou dochlazovaný Twin Cam 103 slouží inženýrům v Milwaukee ke cti – chlazení se jim podařilo umně skrýt před zraky zarytých „vzdušných“ tradicionalistů a agregátu velmi prospělo. Charismatický „dvojbuch“ (87 koní a 138 Nm) běží absolutně klidně, za těch správných vibrací, a zadní hlava válce již netrpí přehříváním během drsnějších podmínek. A byť papírově o dost slabší, pocitově si s urostlou Japonkou nic nedaruje. Na rozdíl od Gold Wingu jej ale musíte mnohem více řídit – a to vás bude bavit! Více vytáčení, řazení, spojčení a poslouchání jadrného basu dává projížďce ten správný akční náboj. Oproti Hondě potřebujete na ovládání také více síly, všechny úkony probíhají tak nějak surověji než u Japonky. Převodovka si ráda zachroustá a zazvoní – skvělá je možnost řazení nahoru patou –, spojka si žádá minimálně dva prsty a s brzdami a jejich ovládací silou se nemusíte ostýchat už vůbec. Celkově má duální brzdový systém na Gold Wingu navrch – zastavíte bryskně, nepotřebujete na to zápěstí jako Sylvester Stallone a na dramatické noření předku naloženého biku rovnou můžete zapomenout.

Seznam kapitol

NA PĚTNÍKU

Ne, ne, tenhle mezititulek není troufalý a ani jsme se před jeho napsáním nemuseli napít něčeho ostřejšího. Ovladatelnost dvou testovaných parníků totiž skvěle dokládá um motocyklových inženýrů v maskování hmotnosti – naučili se to dobře jak v Americe, tak v Japonsku. Jakmile se totiž rozjedete, Gold Wingu pocitově zmizí více než půlka jeho 421kg hmotnosti a H-D alespoň půlka z jeho 416 kg. Nízká těžiště a sedla, dlouhé rozvory a nepříliš strmé úhly řízení vás rozmazlují jistotou vedení obou strojů bez zbrklých reakcí. Na vše máte dost času a je hned jasné, že spěch se v těchto případech příliš nevyplácí. V obratnosti mezi zákrutami má navrch Honda. Je až neuvěřitelné, jak snadné je sklápět ji ze stupačky na stupačku za neochvějného pocitu jistoty. Hmotnost tlačí obě kola sveřepě do země, vám ale nepřekáží. V náklonech je však třeba se kontrolovat, aby poměrně brzké smýkání krytu motoru po zemi příliš neodlehčilo přední kolo a neštěstí za bratru 869 900 Kč nebylo na světě.

Harley zase kontruje ještě přímější zpětnou vazbou od obou kol – zejména toho předního. Překvapivé také je, že Honda po nasednutí působí jako mnohem menší motocykl než ten, který jste před chvílí viděli stát na stojánku. Harley si co do vnějších rozměrů neodpustí jistou dávku chlapáctví. V manipulaci na místě to ale není žádná výhoda – přítelkyni raději parkovat váš tourer neposílejte. Jedině by to byla Honda. Elektrická zpátečka je v tomto ohledu dar z nebes – mačkáte tlačítko a couváte si klidně i do kopečka. Paráda. U H-D se bez napnutých svalových vláken neobejdete.

Seznam kapitol

S KÝM A KAM

Hlavně co nejdál a někam, kde není takové vedro, jako bylo loni v létě u nás. Na Harleyi ani na Hondě totiž vůbec nefouká! Příznačný vítr ve vlasech je třeba hledat jinde. Minimálně vám v osvěžení pomohou malé nastavitelné průduchy v předním plexi (Honda) a kapotě (Harley), ale je to málo. Ani laborování s výškou větrného štítu u Hondy problém s osvěžením nevyřeší. Implikací se ale dostáváme k tomu, že Gold Wing i Ultra Limited jsou stroje, po kterých bychom ihned sáhli při špatném počasí – bezvětří, vyhřívaná sedla i rukojeti, ruce i nohy v suchu a díky odvodům vzduchu od motoru i v teple… Také už se vidíte na Nordkappu?

Dlouhé přesuny jsou zkrátka to, co u obou motocyklů hraje prim. Oba také nabízejí celou řadu vychytávek, jak takové přesuny zpestřit – od tempomatů po multimediální systémy a navigace. Infotainmentová bitva – 1:0 pro Ameriku. Ultra Limited nabízí systém Boom! Box s velkou dotykovou obrazovkou přímo v přístrojovém štítu a krásně na očích. Navigace naviguje dobře a ovládání pomocí dvou joysticků na ovládacích panelech si zaslouží pochvalu – intuitivní a pohodlné, nemusíte vůbec pouštět řídítka. I audio na H-D lépe vyhrává rockové vypalovačky. Honda je příznačnému japonskému elektronickému know-how navzdory poněkud přibrzděná. Navigace vás někdy pošle tam, kam byste nechtěli jít ani pěšky, a ovládání palubního systému je po vzoru Boeingu 747, kde se neobejdete bez palubního technika, řešeno zbytečně složitě desítkami tlačítek na panelech kapotáže a řídítkách. Docela zmatek, ale tréninkem se to dá zažít. A navíc vaše ratolesti díky tomu budou absolutně zbožňovat hrátky v garáži. Co považujeme vyloženě za nedostatek, je absence dojezdu v menu palubního počítače – Harleyi na to stačí jeden miniaturní displej v tachometru.

A z pořízení kterého biku bude čerpat větší výhody vaše spolujezdkyně? Naše poznatky hovoří pro Gold Wing. Má k dispozici královský prostor a madla, kterých se může pohodlně přidržovat. Sedlo je také lépe tvarované a spolujezdec po něm tolik necestuje. Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, do Hondy a jejích tří kufrů (přes 150 l) toho také víc naložíte (objemově, hmotnost nákladu připouští větší H-D se 136litrovými kufry). Dalším plusem Hondy s ohledem na spolujízdu jsou elektrohydraulicky nastavitelné zadní tlumiče s pamětí pro dvě hodnoty. A šikovný je také přístup do kufrů prostřednictvím dálkového ovládání na klíčích – opravdu jako váš rodinný kombík.

Seznam kapitol

VERDIKT

1. Harley-Davidson Ultra Limited
Ač je Ultra Limited zaměřen na extrémně dálkové cestování a vybaven vším, co k tomu jenom potřebujete, zůstává v něm více „pocitu z motocyklu“ než u japonské sokyně. Naprostou dokonalost místy nahrazují jemně neotesané detaily, které ale nastavují lidštější tvář Harleye. Proto, byť jen těsně, vyhrává toto srovnání.

2. Honda GL1800 Gold Wing
Etalon dálkových túr i po čtyřicátém výročí nadále etalonem zůstává. Ještě nikdy nebylo překonávání tisíců kilometrů pro kohokoliv na motocyklu tak samozřejmé, snadné, pohodlné, bezpečné (airbag) a bohužel také trochu sterilní. Je to vůbec ještě motorka? Nemít dvě kola, dozajista bychom si Gold Wing spletli třeba s Accordem…

Seznam kapitol

Celkové hodnocení

4.5





Komentáře

Motokatalog
Honda Gold Wing (2013)
Technické informace:
Objem motoru 1832 cm3
Výkon 87 kW při 5500 ot/min
Točivý moment 167 Nm při 4000 ot/min
Galerie Podrobné info
Motokatalog
Harley-Davidson Electra Glide Ultra Limited (2015)
Technické informace:
Objem motoru 1690 cm3
Výkon 64 kW při 5010 ot/min
Točivý moment 138 Nm při 3750 ot/min
Galerie Podrobné info
Motokatalog
Harley-Davidson Electra Glide Ultra Limited Low (2015)
Technické informace:
Objem motoru 1690 cm3
Výkon 64 kW při 5010 ot/min
Točivý moment 138 Nm při 3750 ot/min
Galerie Podrobné info
Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: