MC 1+2/18 právě v prodeji
V aktuálním čísle najdete:
Super Duke R po 50 000 km
Yamaha R1 po 20 letech
Ducati Panigale V4

najdete ve všech dobrých trafikách

zavřít informace
Motocykl online
Chci inzerovat

Majestát hor, tři scramblery a jeden ostrý kámen

Srovnávací test

Také vás nebaví móda naleštěných scramblerů, které jsou hlavně na okrasu? Jako by se zapomnělo na to, že se jedná o motorky, které kdysi prošlapaly cestu ke vzniku skutečných endur. Scramblery by zkrátka měly obstát i mimo uhlazený asfalt, a proto jsme se rozhodli tři evropské biky pořádně prověřit v Kottických Alpách. Dokáží vás svézt nejen na módní vlně, ale i mimo cestu?

Podzimní krajina na italsko-francouzském pomezí ohlašuje blížící se zimu. V kopcích mezi Grenoblem a Turínem klesají teploty, husté mraky se převalují na stráních, ale nás jako by se to vůbec netýkalo. I když sluníčko jen zdrženlivě vykukuje, těšíme se jak malí kluci. Tři opodál zaparkované scramblery se tváří podobně a nemůžou se dočkat, až jejich dvouválce svým zvukem znovu ovládnou zdejší klidnou krajinu. Ducati, Moto Guzzi i Triumph působí, že sem patří odjakživa. Zapomeňte chvíli na všechna ta těžká cestovní endura, na tisícistránkové katalogy prý nezbytného adventure příslušenství, na všechny navigace a dlouhé zdvihy – tyhle biky jsou jednoduché, lehké, mají styl. A nebojí se lehčího terénu, takže v jejich sedlech prý vyšplháte (i tak bychom mohli přeložit anglické slovo „scramble“) takřka kamkoli. Uvidíme, jak si poradí se zdejšími kopci, k nimž vedou šotolinové cesty až na hranici 2500 metrů nad mořem.

U Triumphu si těchto terénních schopností cení už pěkných pár let a jejich Scrambler s řadovým twinem je stálicí nabídky už celé desetiletí. Vloni se ale přidala Ducati a konečně také Moto Guzzi pomocí kitu, který standardní V7 Special promění ve vážnou konkurenci Triumphu i Ducati. Uvidíme, jak v drsné přírodě Kottických Alp obstojí. Šetřit je nebudeme.

Klidná síla

Pár kilometrů před francouzskými hranicemi opouštíme pohodlnou okresku a odbočujeme na úzkou klikatici vedoucí daleko do výše. Zprvu obstojný asfalt se rychle mění na pořádnou prověrku podvozků. Scramblery jsou tu jako doma. Ducati se vehementně dere kupředu, a i když levný podvozek neumí zázraky, potěší vás hravou ovladatelností. V boloňském sedle můžete jet až překvapivě rychle, takže konkurenční biky trochu nestíhají. Triumph se snaží neztratit Ducati z dohledu, ale moc mu to nejde. Agresivnější styl jízdy mu není moc po chuti, stačí ale jen trochu zvolnit a jízda je najednou daleko radostnější. Asfalt je už dávno minulostí, Ducati mizí v oblaku prachu a vy si uvědomíte, že nemá cenu nikam spěchat. Jen ať si jede, vy cítíte, jak snadno se Brit po rozbité cestě vede. Šikovně dokáže skrýt, že se jedná o nejtěžší bike v testu, a na rovině jej i díky 19palcovému přednímu kolu a schopným terénním pneumatikám Bridgestone Trailwing nedokáže takřka nic vychýlit ze zvoleného směru. Brzdy nicméně fungují spíš v režimu on/off a horší dávkovatelnost vás před zatáčkou trochu usměrní. Ale vlastně to ani nevadí, k Triumphu se tohle uvolněné tempo prostě hodí. Rozhodně není nejrychlejší, ale během jízdy si uvědomíte, že to může být i přednost.

Když jej nesmyslně neždímete, máte z jízdy největší radost. Řadový dvouválec s gentlemanskou kultivovaností reaguje na vaše pokyny, nikam se nežene, zároveň se ale zdá, že jej jen tak něco nezastaví. Triumphu chybí razance, nahrazuje ji ovšem vytrvalostí. A za řídítky si uvědomíte ještě jeden důležitý, možná vůbec nejdůležitější rys nejstaršího a nejtěžšího biku v testu: Triumph je neuvěřitelně robustní. Máte z něj pocit, že je snad nezničitelný. Masivní děrovaný kryt pod motorem dobře ilustruje, že název „scrambler“ tu není jen tak pro okrasu. „Vydržím víc než ty,“ jako by vám našeptával, zatímco ukrajujete poslední z 2472 metrů nadmořské výšky vrcholku Colle dell’Assietta. O panorámatu si ale pro tentokrát můžeme nechat jen zdát, vrchol zahalila hustá mlha a vlezlý chlad nás znovu posílá do sedel.

Seznam kapitol

Všehoschopná Moto Guzzi

Pro cestu dolů padá volba na Guzzi. Její dvouválec se s řidším vzduchem vyrovnává hůře než Triumph, přesto působí spíš jako vznětový motor. Klidně se převaluje a pořádně táhne odspodu. I když podélně uložený twin rozhodně není nejmodernější, bude vás bavit. Šotolinovou cestu střídá krátká vyasfaltovaná rovinka, Guzzi s radostí zrychluje, ale najednou je potřeba zase brzdit do další ze zatáček. Asfalt se ztrácí, mlha houstne, chlad zalézá za nehty, ale stejně se smějete do helmy. Tyhle biky sem prostě patří, nepohoda jim nijak nevadí. Mimo asfalt je hned cítit, že Guzzi je o 30 kg lehčí než Triumph, takže se s ní pustíte i do pasáží, které Brit s díky odmítne. V7 s lehkostí šplhá po úzké pěšince, motor s maximem točivého momentu ve 3200 otáčkách vás vytáhne takřka kamkoli; tenhle scrambler si toho v terénu nechá líbit ze všech nejvíc.

Zatímco se Guzzi prokousává kamenitým terénem, volí druhá Italka raději objížďku. Je to namístě, Ducati působí v tomto prostředí docela nóbl, ale za cenu, že jí určení pro terén moc nevěříte. Např. olejový filtr nedokáží skrýt spodem (!) vedené výfukové svody vedle něj, takže filtr je vydán napospas ostrým kamenům. Chybějící kryt pod motorem je tak poměrně jasným limitem tohoto stroje. Na šotolinové cestě ale naplno ukazuje, že tu přece jen není do počtu. Rychle získáte dojem, že Ducati je ze všech strojů technicky nejmodernější a také nejvýkonnější a nejlehčí. Díky této kombinaci budete jak v zatáčkách, tak na rovince nejrychlejší, a je jedno, jestli na asfaltu, nebo šotolině. Boloňský scrambler je navíc opravdu snadno ovladatelný – i díky továrním „pirelkám“ MT60 RS. Ducati sice zprvu působí uhlazeněji než její konkurentky, nakonec si v jejím sedle ale užijete dost zábavy. Skvěle se vodí, motor má síly na rozdávání. I když tvrdé odpružení neslibuje bůhvíjaký komfort a brzy narazí na své meze, jsou hranice podvozku dál než u konkurence. Cesta k rychlosti je hodně snadná, na to myslíte, když znovu berete za plyn, aby se vzduchem chlazený twin naplno roztočil. Zatáčka střídá zatáčku, baví vás to. „Tohle je super,“ bleskne vám hlavou, až se najednou ozve rána. Je zle. Černý olejový pruh na kamenité cestě znamená konec. Dvouválec se odmlčí a proražený olejový filtr jasně dokládá limity tohoto biku v terénu. S vypnutým motorem tedy setrvačností sjíždíme do údolí a pouštíme se do opravy.

Seznam kapitol

Scramblery jen na efekt?

Ducati v sobě nedokáže zapřít sportovní esprit značky, nakonec ale musíme přiznat, že Scrambleru sluší spíš pohodovější jízda – stejně jako jeho předchůdci z 60. let. Osvědčený motor z Monsteru, jednoduchý podvozek a šarmantní vzhled vám budou nejspíš závidět i ostřílení enduráci, chtít po Scrambleru ale nějaké sportovní výkony je nesmysl. Když je výměna filtru hotova, můžeme se znovu vydat na cestu. Míříme na další z vrcholů – průsmyk Colle delle Finestre ve výšce 2176 m, cestou zbývá najít vhodné místo pro přenocování. Projíždíme hustým mrakem a najednou se před námi otevírá široké panorama. Mlha zůstává pod námi a po pár stovkách metrů šplhání po šotolinové cestě rozbíjíme tábor na travnaté planině. Evropské trio odpočívá a z chladnoucích motorů se ozývá charakteristické praskání. Dáváme si něco studeného k snědku a přitom přemýšlíme, jak se vlastně tyhle motocykly ve zdejších horách osvědčily.

Ducati jasně dominuje jízdními výkony, jak ale ukázala naše nehoda, do terénu úplně stavěná není. Určitě je živelnější a celkově dynamičtější než Triumph. Ten je velmi usedlý, ale zároveň celkově daleko bytelnější než twin z Boloně. Brit má rád uvolněnější tempo, ale máte v něj i mimo cestu velkou důvěru. V sedle bytelné Guzzi s krásnými a drahými doplňky se můžete pustit i na horší cestu. Ačkoli spoustu zábavy si mimo silnici užijete v sedle všech tří biků, je na tom s terénními schopnostmi nejlépe právě V7.

Ani tak by ale slibné označení „scrambler“ u všech tří motocyklů nemělo zakrýt fakt, že se jedná o stroje určené především na silnici, ostatně právě z nich naše stroje vychází. Nejvíce to je vidět v případě Guzzi, kde Scrambler znamená přestavbu sériové V7 Special pomocí sady dílů. Motocykl z Mandella působí svými detaily velmi propracovaně, bohužel tento způsob stavby vyšroubuje pořizovací cenu daleko za úroveň, která by byla srovnatelná s italskou a britskou konkurencí. Víceméně nezávazný přístup k doktríně skutečných scramblerů dokládá Ducati, která nemá ani horem vedené výfuky. Skutečný scrambler by zkrátka musel být štíhlejší, lehčí, mít vyšší světlou výšku, jednoválcový motor a především být levnější. Ale čert to vzal, naše tři motocykly naplno dokazují nárůst oblíbenosti tohoto (staro)nového motocyklového segmentu. I když si jej vykládají po svém, dokáží tradici někdejších scramblerů nést inovativně dále – a přitom se královsky bavit.

Seznam kapitol

Celkové hodnocení

5





Nahoru

Komentáře

Motokatalog
Triumph Scrambler (2013)
Technické informace:
Objem motoru 865 cm3
Výkon 43 kW při 6800 ot/min
Točivý moment 68 Nm při 4750 ot/min
Galerie Podrobné info
Motokatalog
Triumph Scrambler
Technické informace:
Objem motoru 865 cm3
Výkon 50 kW při 7500 ot/min
Točivý moment 69 Nm při 5000 ot/min
Galerie Podrobné info
Motokatalog
Moto Guzzi V7 II Racer
Technické informace:
Objem motoru 744 cm3
Výkon 35 kW při 6250 ot/min
Točivý moment 58 Nm při 3000 ot/min
Galerie Podrobné info
Motokatalog
Ducati Scrambler
Technické informace:
Objem motoru 803 cm3
Výkon 55 kW při 8250 ot/min
Točivý moment 68 Nm při 5750 ot/min
Galerie Podrobné info
Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: