Atletka z Mandella: Moto Guzzi 1100 Sport

Příběh 1100 Sport

Dlouhou dobu sportovní fanoušci vyčítali značce od jezera Como, že přehlíží a zanedbává významné závodní dědictví epochální V7 Sport. Nejinak tomu bylo i na sklonku 80. let, kdy továrna přišla s příliš plastovou Le Mans IV, která stejně nedokázala uspokojit výkonové nároky těch nejsportovněji založených zákazníků. Tou dobou však byla jejich závodní vášeň stejně namířena zcela jiným směrem – na ostré sportovní biky postavené na základě Guzzi v oblíbené sérii Battle of Twins.

Duchovním otcem tohoto zápolení byl Američan John Wittner aka Dr. John. Původním povoláním zubař, srdcem však vášnivý úpravce motocyklů Moto Guzzi. Zásadní pro příběh Sportu 1100 bylo, že vedle působivých závodních úspěchů dokázal doktor John nabídnout ještě další věc – plochý a hlavně pevný mostový rám. Tato skutečnost vedla až k tomu, že byl John po návštěvě u tehdejšího patrona značky Alejandra de Tomasa vyzván, aby svoji konstrukci spojil s novým, vstřikováním plněným čtyřventilem, který byl dílem veterána Moto Guzzi Umberta Todera.

Toto nevídané spojení poté pár let pod jménem Daytona putovalo od výstavy k výstavě, až bylo v roce 1992 triumfálně uvedeno na trh. Ale vzhledem k jeho značně vysoké ceně uvrhlo tvrdé jádro fanoušků značky do hlubokého zoufalství. Pak ale došlo na nemožné, Guzzi v roce 1994 vyslyšela zoufání svých tifosi a do těla Daytony implantovala sice starý, ale levný a zvětšený dvouventil. Šasi zůstalo přesně podle vzoru závoďáku doktora Johna – hlavními nosnými prvky byly páteřová trubka obdélníkového profilu a motor jako takový, zadní trojúhelníková kyvná vidlice tlumená monoshockem WP byla uchycena na odlitcích přišroubovaných k motoru a rámu. Přední tlumení dostala na starost podsaditá, ale citlivě reagující vidlice Marzocchi, z jejíhož výkonu se mohli těšit nejen předchozí majitelé Le Mans. 1100 Sport se tak mohla pyšnit přesností, stabilitou a lehkou ovladatelností, nemluvě o brzdném výkonu, který podle místních zvyklostí v továrně svěřili značce Brembo.

Podle místních zvyklostí se však do sportovní „Guzziny“ vloudily také drobné nešvary: protáhlá nádrž si vynucovala nepohodlnou jízdní pozici s rukama nataženýma hodně dopředu na řídítka, v převodovce chrastilo a kardan ráda opouštěla jeho mazací náplň. Motor díky dvojici koncovek Lafranconi překypoval muzikálním nadáním, silou odspodu (navzdory zvětšenému objemu) však nikoliv. Drobnost, dalo by se říci. Ale pro ty, kteří chtěli Sport protáhnout po kvalitních a hodně zakroucených cestách, to představovalo poměrně problém. Od 4000 nebo ještě lépe od 5000 1/min už to bylo s motorem mnohem lepší. Navíc šlo o otáčky, které by měl každý sportovní bike hravě zvládnout.

Dva roky po premiéře dostal Sport obrácenou vidlici WP, která ještě umocnila radost z pohybu vpřed, a vstřikování Weber-Marelli nahradilo výkonnější Dellorto, jehož škrticí klapky byla oproti předchůdci radost ovládat. Zkrátka změny k lepšímu, které mnohé guzzisty vzhledem k tomu, na co byli zvyklí, více než překvapily…

Technické údaje

Vzduchem chlazený čtyřtaktní podélně uložený motor do V, rozvod OHV, dva ventily na válec, 1064 cm³, 66 kW (90 k) při 7800 1/min, 97 Nm při 6000 1/min, pětistupňová převodovka, trubkový páteřový rám z oceli s motorem jako nosným prvkem, hmotnost s plnou nádrží 232 kg, pneumatiky vpředu 120/70 ZR 17, vzadu 160/60 ZR 18, objem nádrže 19 litrů, maximální rychlost 212 km/h, zrychlení z 0 na 100 km/h za 4,6 s.