MC 1+2/18 právě v prodeji
V aktuálním čísle najdete:
Super Duke R po 50 000 km
Yamaha R1 po 20 letech
Ducati Panigale V4

najdete ve všech dobrých trafikách

zavřít informace
Motocykl online
Chci inzerovat

MEGATEST: Litrové naháče Honda, Kawasaki a Yamaha! Který je nejlepší?

Srovnávací test

Brutální, agresivní a vždy připravená k útoku – příchod Kawasaki Z1000 s vysokým výkonem, kratším převodem a pořádně naštvaným pohledem nelze přehlédnout. Co umí lépe než japonská konkurence v podobě Hondy CB1000R a Yamahy FZ1?

  • Honda CB1000R

  • Kawasaki Z1000SE

  • Yamaha FZ1

Porovnání jízních vlastností

Tisková zpráva Kawasaki hlásí: „Nová Z1000 se vyznačuje sugomi designem!“ V první chvíli se možná – stejně jako my – sami sebe bezradně ptáte, co to vlastně znamená. V japonské historii označuje pojem sugomi charakter, který je úzce spjat se samurajskými válečníky. Jeho význam lze opsat jako nahánějící hrůzu. To je celkem jasné, když se podíváte na agresivní vzhled Kawasaki. Jenže co bylo vytvořeno dřív – agresivní charakter celého stroje, nebo jeho vzhled? Šéfdesignér Ju Šibuta vysvětluje: „Při navrhování Z1000 jsme se zprvu vůbec nestarali o techniku. Teprve až byl hotový design, přišly na řadu technické parametry…“ Výsledkem jsou proporce, které připomínají bojová plemena psů. Svalnaté, mohutné tělo vypadá díky úzké zadní partii a agresivnímu pohledu jako přikrčené zvíře připravené napadnout svou kořist. Z1000 se zkrátka rovnou pouští do boje s cílem rozcupovat svoji konkurenci. Jsme proto zvědavi, co v ní vězí. K měření sil s novou Kawasaki na testovacích tratích jižní Francie nastupuje Honda CB1000R a Yamaha FZ1.

V uzavřeném testovacím areálu s dlouhou rovinkou panuje bezvětří a všechny tři biky se připravují na svoji první zkoušku – sprint z nulové rychlosti. Pokud bychom zůstali jen u papírových hodnot výkonu, měla by být nejrychlejší Yamaha. S hmotností 230 kg sice váží o deset kilogramů víc než Honda a o osm víc než Kawasaki, do první disciplíny však nastupuje s největším jmenovitým výkonem 150 koní při 11 000 1/min. FZ1 je tedy o celých 25 koní výkonnější než Honda CB, dokonce i nová Z1000 disponuje výkonem „pouhých“ 142 koní. Výsledek je tedy předem jasný. Nebo snad ne? Motor ječí ve vysokých otáčkách, spojka se pohybuje na hranici svého zatížení a zadní pneumatika naříká – jde se na věc! Co se to ale děje? Zatímco Kawa a Honda zrychlují z nuly na 100 km/h za pouhé 3,2 sekundy, zaostává Yamaha o čtyři desetiny. Při měření elasticity na šestý převodový stupeň ztrácí Yamaha ještě víc, Kawasaki potřebuje k zrychlení ze 140 na 180 km/h jen 3,1 sekundy, Honda o vteřinu víc a FZ1 přesně 5,1 sekundy. Na rovinu řečeno, je jasné, že toto měření úplně neodpovídá běžnému provozu, protože takto nikdo nejezdí, ukazuje však potenciál motorů a odkrývá jejich slabá místa.

Ve srovnání s konkurencí má Yamaha hned dvě slabiny. Zaprvé, zpřevodování je vzhledem k vyšším maximálním otáčkám příliš dlouhé, šestka jede 268 km/h, jednička 128 km/h. Zadruhé, nárůst výkonu není plynulý – ostrý začátek střídá vlažný střed a uzavírá silná poslední třetina otáčkového spektra. Testující kolega potvrzuje, že aby z Yamahy vymáčkl nejlepší zrychlení, musel by při 6000 1/min nechat dlouze klouzat spojku. Jenže když to uděláte párkrát po sobě, máte po spojce. Co na to ostatní dvě Japonky? Honda navzdory výkonovému hendikepu udává tempo, neboť její výkon narůstá naprosto přesně, a poskytuje tedy nejlepší trakci. Kawasaki disponuje pro vítězství ve sprintu velmi dobrými předpoklady – její motor o objemu 1043 cm3 má síly na rozdávání a k tomu je Z1000 vybavena nejkratším převodem (jednička jede 101 km/h, šestka 237 km/h). Jenže praxe ukazuje něco jiného. Je třeba ubrat, Kawa má v porovnání s konkurencí tak silný motor, že se i na dvojku příliš agresivně staví na zadní.

Podobným způsobem se Kawasaki předvádí i v běžném provozu. Zatímco s Hondou a Yamahou je možné zvolit výletní tempo, Z1000 vyžaduje neustálou akci. To se ukazuje už při testování spotřeby v úsporném stylu jízdy na francouzských okreskách. Při střídání jezdců během několika stovek kilometrů se jednotlivé stroje zřetelně vyprofilovaly i ve své jezdecké ergonomii. Honda je jasným favoritem díky pohodlí – všechno je, jak má být: pozice stupaček a řídítek, příjemné polstrování sedla a správná poloha nohou u nádrže. Kawa je naproti tomu příliš aktivní – táhne jezdce dopředu, ten se nadměrně opírá do řídítek a je mu k dispozici jen tvrdé sedlo. Yamaha jde naopak úplně jinou cestou. Řídítka jsou vysoko, téměř v turistické poloze, nádrž a rám nutí příliš rozevírat nohy, stupačky jsou moc vepředu. Je ale pravda, že po dvou hodinách v sedle si zvyknete na každou ze tří jezdeckých pozic. Jedinou výjimkou je zde opravdu příliš tvrdé sedlo Kawasaki. Dost bylo úsporné jízdy, odbočujeme k benzince. Nelze očekávat žádné velké rozdíly, protože při šetřivém stylu jízdy s otáčkami kolem 4500 na nejvyšší zařazenou rychlost jsou škrticí klapky otevřeny jen decentně, takže výsledky spotřeby se nijak výrazně neodlišují. Nejžíznivější je Yamaha se spotřebou 5,7 l na 100 km, o něco méně si řekne Honda (5,4 l/100 km) a hned v závěsu za ní se o příděl benzinu hlásí Kawasaki (5,3 l/100 km).

Za půl hodiny bude spotřeba nejspíš úplně někde jinde. Japonská smečka stojí na úpatí průsmyku Col de l’Espigoulier. Ten je sice vysoký „jen“ 725 metrů, ale zhruba desetikilometrová cesta k vrcholu je plná zatáček a vraceček všeho druhu. Z vrcholku to vypadá, jako kdyby byla cesta navržena pro závody supermoto. Trochu vzrušení zajistí zhruba kilometrový zatáčkovitý úsek špatné cesty s výmoly, vlnami i různým typem povrchu. Ideální příležitost k prověření podvozků.První vyjíždí výkonově nejsilnější FZ1, plynule se sklápí do zatáčky, jenže nejpozději v první vracečce mají dvě stíhající konkurentky co dělat, aby Yamahu nesestřelily.

FZ trpí nepříznivým průběhem výkonu i točivého momentu. Vracečky projíždíme v rychlosti kolem 50 km/h, Yamaha přitom na jedničku točí něco mezi 3500 a 4000 otáček, čímž se pohybuje v oblasti výkonového propadu. Pro upřesnění: pokud pojedete na FZ1 sami, tak si na průběh výkonu zvyknete a se zatáčkami se samozřejmě vypořádáte se ctí. Když ale máte za zády další dva biky, je propad výkonu ve 3000 1/min opravdu hodně nápadný. Pojeďme dále! Projíždíme v náklonu zatáčkou a před námi se otevírá krátká rovinka, takže bereme za plyn.

Další slabinou FZ1 jsou bohužel postarší pneumatiky Dunlop D221 ve zvláštní specifikaci „G“. Když se pohybujete nad 6000 1/min, kde je motor Yamahy ve svém živlu, je třeba už v malých náklonech dávat pozor. Přilnavost Dunlopek je opravdu skromná, takže opatrnosti není nazbyt. Krom toho vlastně není možné na zakroucených okreskách nebo v horském průsmyku rozvinout skutečný potenciál litrového motoru. Příčinou je to, že brutální nástup výkonu začíná v 7000 1/min a končí v 11 500 1/min. Dobré však je, že čtyřválec má sametový běh a za plynem jde tak jemně, jako by jej ještě živila čtveřice starých dobrých karburátorů.
Na vrcholku si dáváme pauzu a trochu přitahujeme tahový útlum jemně nastavené zadní pružicí jednotky FZ1, lehce zvyšujeme předpětí pružiny a jede se dolů. Yamaha reaguje dobře, na brzdách se neutrálně sklápí do zatáčky a podvozek absorbuje i ty nejmenší nerovnosti. Měníme si stroje a z kopce dolů se řítí agresivní Kawa. Rozdíl mezi oběma Japonkami nemůže být větší.

Z1000 jezdí totiž úplně stejně, jako vypadá. Když vezmete za plyn, odmění vás pořádným zátahem. Nebo bychom snad měli říct potrestá? Je úplně jedno, jaké máte otáčky, motor jde brutálně za plynem a žene Kawu kupředu. Tady si zkrátka nemáte šanci odpočinout, Kawasaki vyžaduje všechno: plnou koncentraci při dávkování plynu, jinak si můžete opravdu ublížit. Chce od vás soustředění při brzdění – radiální brzdy zabírají pěkně zostra, takže oceníte dobře fungující ABS.

A vyžaduje i maximální nasazení při řízení. Nový „Zed“ se bohužel nezbavil nešvaru svého předchůdce, takže řízení trochu klade odpor a vyžaduje silné paže. Nic tu nefunguje harmonicky nebo neutrálně – zelená bestie potřebuje pořádně chytnout pod krkem a nacpat do zatáčky. Příliš prudké přidání plynu má hned za následek jízdu po zadním – a to minimálně na 10 metrů. K tomuto macho charakteru nové Kawasaki se dobře hodí naladění podvozku – je extrémně tvrdé a mělo by možná smysl při radikálních brzdných manévrech na okruhu. Ale tady – při běžné jízdě, na rozbité silnici? Určitě však existují jezdci, kteří chtějí přesně takovou motorku – takovou, která jim nabídne maximum zážitků. Agresivněji už to snad ani nejde.

Abychom to trochu odlehčili: každý alespoň trochu vyježděný pilot dokáže Kawu zkrotit, protože ačkoli je divoká, není neovladatelná – ať už kroužíte v horských zatáčkách, nebo se proplétáte městem. Jen se jednoduše jedná o protiklad hodné Yamahy s dlouhým zpřevodováním, která v přímém srovnání působí až turisticky.

Kvůli vzájemnému kontrastu Yamahy a Kawasaki jsme zvědavi na Hondu. Její čtyřválec neběží jemně jako litrový agregát FZ1, ale zároveň není hrubý jako u Z1000. Otáčky CB se jak v průsmyku, tak na okreskách pohybují v praktickém rozmezí 4000 až 8000 1/min a Honda využívá – stejně jako její dvě konkurentky – výkon pouze v rozmezí 50 a 100 koní. To je také vysvětlením, proč v těchto podmínkách nedokáže žádný z biků těm ostatním výrazně ujet. Skutečným hendikepem je jen výkonový propad a dlouhé zpřevodování – ani jedno však u Hondy nenajdete. Ze všech tří biků je jízda na ní nejplynulejší a nejsnáze se ovládá. Změny směru jízdy, zatáčení, zrychlování na rovinkách – všechny jízdní situace splývají v jeden plynulý pohyb. Řízení „cébéčka“ je naprosto neutrální a naladění podvozku je perfektním kompromisem mezi komfortem a sportovní tuhostí. Reakce pružicích elementů je výborná. Slabinou je pouze spolujezdec – při jízdě ve dvou pracuje přímo přikloubená pružicí jednotka na hranici svých možností, přičemž třeba u Kawasaki je pružicí jednotka právě při jízdě ve dvou ve svém živlu.

S Hondou lze snadno měnit směr i v náklonu. Příčinou asi nebude jen podařená geometrie podvozku, ale i zadní pneumatika: CB vsadila na 5,5palcový ráfek se 180mm zadní pneumatikou. Konkurence naproti tomu využívá 6palcový ráfek a pneumatiku o šířce 190 mm. CB1000 se dobře vyrovnává i s rozbitým povrchem, nic ji nevyvede z míry a svého jezdce chrání před tvrdými rázy. Honda je nejovladatelnějším strojem našeho tria, je snadno řiditelná a stejně lehce se s ní i brzdí. Na ABS je spoleh a integrovaný brzdový systém si zaslouží pochvalu.

Děláme krátkou pauzu u moře, vlny se vzdouvají, slunce zapadá, motocykly stojí pěkně vedle sebe. A shodujeme se na jednom názoru: kdo chce být rychlý, rozhodne se pro Hondu. Navzdory nejnižšímu jmenovitému výkonu je nejrychlejší, neboť je ze všech tří strojů nejlépe vyvážená a přitom se chová neutrálně. Yamaha postupně stárne, což je patrné už na jezdecké pozici, která hodně připomíná starou školu. Jedno je ale jisté. S menším pastorkem a jinými pneumatikami by byl výsledek Yamahy určitě lepší. A Kawa? Ta byla stvořena pro jezdce, kteří se s ničím nepářou a vyhledávají extrémy. Někdo to totiž rád pořádně horké.

Seznam kapitol

Měření výkonu motorů

S laděnou koncovkou výfuku Akrapovič má Yamaha v porovnání s dříve měřenými sériovými stroji v celém rozsahu otáček nepatrně méně výkonu a točivého momentu. Z měření je dobře poznat, že mezi 4000 a 7000 otáčkami, což je oblast, která se na okreskách využívá nejvíce, Honda převyšuje Yamahu, a to i navzdory nižšímu maximálnímu výkonu. K tomu se ještě přidává dlouhé zpřevodování Yamahy. Točivý moment Kawasaki je mohutný od samého začátku.

 


Seznam kapitol

Výsledky testování

1. místo: Honda CB1000R

Netrpí žádnou skutečnou slabinou, na druhou stranu však v ničem výrazně nevyniká. Celek jejích pozitivních vlastností jí ale zajišťuje výsledek podle našeho bodového hodnocení. K tomu všemu je jízda s ní nefalšovanou radostí.

2. místo: Kawasaki Z1000

Síly má určitě na rozdávání, dávkování výkonu by však mohlo být harmoničtější. Kawa ztratila body i kvůli příliš tuhému podvozku a neochotě k zatáčení.

2. místo: Yamaha FZ1

S lepšími pneumatikami a kratším sekundárním převodem by Yamaha určitě šlapala Hondě na paty. Na vítězství by to ale tak jako tak nestačilo, protože CB1000R je celkově vyváženější.

Seznam kapitol

Celkové hodnocení

5





Komentáře

Motokatalog
Honda CB 1000 R (2013)
Technické informace:
Objem motoru 998 cm3
Výkon 92 kW při 10000 ot/min
Točivý moment 99 Nm při 7750 ot/min
Galerie Podrobné info
Motokatalog
Kawasaki Z 1000 (2014)
Technické informace:
Objem motoru 1043 cm3
Výkon 104 kW při 10000 ot/min
Točivý moment 111 Nm při 7300 ot/min
Galerie Podrobné info
Motokatalog
Yamaha FZ1 (2013)
Technické informace:
Objem motoru 998 cm3
Výkon 110 kW při 11000 ot/min
Točivý moment 106 Nm při 8000 ot/min
Galerie Podrobné info
Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: