Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
MC 7/16 právě v prodeji
V aktuálním čísle najdete:
Velký test naked biků
Rozhovor: Projdu STK?
500 mil s Harleyem

najdete ve všech dobrých trafikách

zavřít informace
Motocykl online
Chci inzerovat

H-D Sportster 883 Iron vs. Yamaha XV950: Jízda

Srovnávací test

Nová XV950 od Yamahy jde po krku úspěšným Sportsterům od Harley-Davidsonu. Dokáže je tato nová soupeřka překonat? To nám nejlépe objasní přímé srovnání s modelem Sportster 883 Iron.

Autor:Foto:R. Gargolov

Dovolte nám ponořit se do jiného světa: k tomu, aby se dalo do pohybu dva a půl metráku váhy, je tentokrát k dispozici těsně nad 50 koní výkonu. Svět naruby? Ano! Zatímco u superbiků jde momentálně o to, dostat se pod hranici 190 kilogramů a přehoupnout se přes hodnotu 200 k, nabízí Harley-Davidson již pátým rokem model 883 Iron. Tento model z řady Sportster má navíc bez přehánění odbyt, který si zaslouží respekt. A jedná se o vzrůstající tendenci. Ony totiž motocykly, které dovedou potěšit již při pohodovém proplouvání krajinou, jsou momentálně naprosto žhavým zbožím.

Toho si povšimla i Yamaha a vyvinula model XV950, jehož základní údaje se s 883 Iron v podstatě shodují: se svými 253 kilogramy váží Yamaha o pět kilogramů méně než americký stroj. Její výkon 52 koní je pouze o jednoho koně menší a v maximální rychlosti 163 km/h je o tři kilometry v hodině rychlejší než Iron. Také při stanovení ceny se Japonci pravděpodobně řídili podle americké konkurence: Yamahu koupíte za 239 990 Kč (s ABS), 883 Iron za 9196 eur, současná kurzová situace ho tak staví do pozice dražšího stroje v tomto testu. Jelikož je ale pravděpodobné, že ABS chce mít z důvodů bezpečnosti i vyšší ceny při dalším prodeji na palubě většina zájemců, byl do tohoto srovnávacího testu nasazen Iron taktéž opatřený ABS, bez něj přijde H-D na 8712 eur. Yamaha bez ABS vyjde na příjemných 219 990 Kč. Kdo chce jezdit ve dvou, musí u modelu Iron obětovat dalších pár set eur za stupačky a větší sedlo. To ovšem skutečné zájemce nemůže nijak zvlášť vystrašit. Koupě Harleye je totiž v každém případě dobrým uložením peněz. Mezi motocykly s nejstabilnější cenou na trhu naleznete hned několik modelů Harley-Davidson. Ztráta hodnoty je u amerických biků v porovnání s jinými nepatrná. S touto skutečností může potenciální kupec počítat. Zapomeňte proto na skrblení. Obě hlavní hvězdy tohoto srovnání stojí v plné polní přede dveřmi, a nezbývá tedy než nasednout, vyjet a pustit se do odhalování jejich silných i slabých stránek.

Vše začíná již prvním kontaktem, při němž působí Yamaha díky své vysoké přídi mohutnějším dojmem než Harley. Navzdory tomuto vizuálnímu dojmu je pozice sezení na japonském stroji ergonomicky příznivější. Na devětsetpadesátce se totiž sedí uvolněněji. Její řídítka lépe padnou do ruky, stupačky mají příhodnější pozici. V přímém srovnání vnucuje Harley jezdci svou vůli: úhel kolen je zde ostřejší, řídítka neleží v dlaních tak uvolněně a tvar sedla není zrovna lichotivý, protože polstrování je nepohodlně zaoblené. Příjemně nízká výška sedla XV950 činí pouhých 685 milimetrů, což ve spojení se štíhlými tvary umožňuje dosáhnout bezpečně na zem i osobám nižším než 160 centimetrů. Výška sedla u Harleye, 750 milimetrů, je sice rovněž umírněná, ale body za dobrý pocit si jednoznačně připisuje japonský stroj.

Takže zařadit a vzhůru do městského provozu. Zatímco se prodíráme změtí plechovek a chaosem provozu, vychází najevo následující: spojky obou biků lze ovládat snadno a bez vynaložení velké fyzické námahy a lepší přehled poskytují zrcátka Yamahy. Řazení u Harleye je ovšem podstatně tvrdší. Úder, který následuje po zařazení jedničky, je vskutku pořádný. Další řazení si v porovnání s Yamahou žádá větší důraz. Ani jeden z motocyklů však nelze v disciplíně řazení hodnotit slovem „dobrý“. Jemný průběh řazení s krátkými drahami a měkkým zapadnutím rychlosti jaké umožňují bezmála všechny běžné superbiky, je oběma charakterním strojům cizí. A ještě něco vzbuzuje pozornost: při rychlých startech ze semaforů Harley Yamaze nestačí. Není to odlišnými schopnostmi dvou testujících jezdců, vysvětlení nám poskytnou zkušební válce: Yamaha má řádný zátah již v nejnižších otáčkách. Již při 2000 1/min produkuje vzduchem chlazená V2 s úhlem válců 60 stupňů točivý moment 70 newtonmetrů, maximální hodnotu 79 Nm pak servíruje již při 3000 1/min. Pro srovnání: aby dala k dispozici svůj maximální točivý moment 71 Nm, potřebuje vzduchem chlazená V2 Harleye s úhlem válců 45 stupňů 4800 otáček. To je velmi pozdě. Americký dvouválec se totiž vytáčí maximálně do 5900 1/min. Zkušební válce ale odhalily také maximální výkon obou motorů do V: Harley se na
55 k dostává při 5900 1/min, Yamaha se spokojí s 53 k při 5600 1/min. V městském provozu jsou tyto hodnoty samozřejmě bezvýznamné.

Jakmile se ovšem dostanou na silnici mimo město nebo na dálnici, ocitnou se opět ve středu zájmu. Je libo nějaká čísla? Při zrychlování na poslední rychlostní stupeň (pětku) získává Yamaha ze 100 na 140 km/h skoro dvě vteřiny náskok, ačkoliv má delší stálý převod. Zde si vybírá svou daň starší konstrukce amerického motoru se čtyřmi dole uloženými vačkovými hřídelemi, které uvádějí v chod dva ventily na válec pomocí rozvodových tyček. Yamaha pak nabízí čtyři ventily na válec, které jsou řízené jednou nahoře uloženou vačkovou hřídelí a vahadlovými zdvihátky – rovněž žádný výkřik moderní techniky. I tak se ale Japoncům podařilo vyladit motor k brázdění silnic lépe než týmu z Milwaukee. Japonská V2 má oproti svému flegmatičtějšímu rivalovi přímější a energičtější reakce na povely plynu. A může se pochlubit také klidnějším chodem, ačkoliv je pevně uložena v rámu a nemá vyvažovací hřídel. Co se týče kultury chodu, vzbuzuje menší V2 Harleye rozporuplné pocity. Od roku 2004 se motor zachvívá v patentovaném zavěšení s posuvnou tyčkou, která by měla omezit vibrace za volnoběhu, ale také motoru umožňuje, aby na semaforech nenapodobitelně poskakoval v rámu nahoru a dolů. Za jízdy mezi 2800 a 3200 1/min posílá americký dvouválec citelné vibrace do konců řídítek. Ve vyšších i nižších otáčkách jsou podstatně slabší, v každém případě by se daly popsat jako dobré nebo charakterní.

A tím se dostáváme k oné odlišnosti. Právě tento druh hrubosti je klíčem ke komerčnímu úspěchu amerických biků. Malá V2 se totiž natřásá, skřípe, klape, hází sebou a – žije. Nějak sama od sebe, jak se zdá. Objektivně nahlíženo svede motor Yamahy všechno lépe: je silnější, má měkčí chod, méně vibruje. Příznivci Harleye by ale řekli: na stokilometrové vyjížďce se toho dá s modelem 883 zažít víc. Majitel Yamahy však sesedne ze sedla odpočatější. Každému podle jeho gusta! K zážitku přispívá také zvuk. U Harleye jej lze akceptovat, u Yamahy je potlačený více, než je zdrávo. Kdo by z nich chtěl dostat více, sáhne po nabídce příslušenství. Zatímco pro starousedlíka Harleye je na trhu k dostání celá řada výfukových systémů, Yamaha nabízí pro XV950 slip-on tlumič výfuku zatím pouze od Akrapoviče. Termín dodání a cena dosud nejsou pevně stanoveny.

To všechno zní krásně. Co se ale stane, když budete chtít oba biky na cestě domů pořádně popohnat? Sportster – nevzbuzuje tento pojem nakonec mylná očekávání? A našla Yamaha pro svou XV950 v označení Sport Heritage to pravé? Abychom na to nalezli odpověď, musíme vyrazit do džungle zatáček. Podle technických údajů by měl být větším sportovcem Harley. Jeho rozvor činí 1510 milimetrů, takže je o 60 milimetrů kratší a jeho úhel hlavy řízení 59 stupňů je o něco strmější. Že se jedná pouze o teorii? Ano. Při zatáčení a sklápění se totiž Yamaha chová o poznání neutrálněji a jede precizněji než Harley. Ten je sice drobet ovladatelnější, ale zatáčí labilněji. To jsou nuance, které zaznamenáte pouze přímo po přesednutí. Po několika minutách v sedle se na jemné zvláštnosti zcela naladíte. Yamaze se ovšem podařila malá zvláštnost: pravá stupačka spolu se svým nosníkem je z důvodu umístění výfukového svodu, který vede podél motoru na pravé straně, o něco vystouplejší než levá. Tím pádem dosedá vpravo dříve než vlevo. To by nebylo nic hrozného, kdyby tam nebyl rovněž onen masivní nosník. Tento nepříjemný kontakt s vozovkou na sebe dovede upozornit ještě závažněji, protože motocykl nadzvedává a vyvádí ze stopy. U Harleye škrtají hlásiče náklonu o vozovku dokonce dříve. To ale nehraje žádnou roli. Nic se nestane dokonce ani tehdy, pokud se odšroubují. Drobeček z Milwaukee se dovede sklopit více, než si mnozí jezdci troufnou. Tolik ke sportovním atributům.

Ještě nesmíme zapomenout na brzdy. V tomto ohledu perlí Harley s kratší brzdnou dráhou při tvrdých brzdných manévrech, s jasným tlakovým bodem na páčce a dobrou dávkovatelností. V tom přesně váznou brzdy Yamahy, jejichž tlakový bod je neurčitý a při tvrdém brzdění se přesouvá – občas lze páčku sotva přitáhnout až k řídítkům. U Harleye se pozitivně projevují od modelového roku 2014 nově montovaná brzdová čelist i větší přední kotouč a nové ABS. Kdyby měl malý Sportster vzadu ještě o několik milimetrů větší dráhu odpružení, dal by se doporučit i lidem, kteří mají problémy s páteří. Takhle jim ho musíme rozmluvit. Pružicí jednotka Harleye je totiž schopná ušetřit jezdce tvrdých rázů pouze v omezené míře. Není divu: k dispozici je pouze mikroskopická dráha odpružení 41 milimetrů. Nastavit tuto dráhu o délce krabičky od sirek nějak rozumně pro jízdu sólo i ve dvou je skoro nadlidským úkolem. Větší dráha odpružení by se zde zkrátka vyjímala lépe. Pružicí jednotka Yamahy ji má. Ačkoliv je její dráha odpružení o pouhých 29 milimetrů delší, na o poznání lepší tlumení to stačí. Japonský podvozek lze naladit pohodlněji.

Na konci dne už zbývá jen se podívat na nádrž. A ten pohled vzbuzuje údiv, protože Harley si vystačil s pouhými 3,7 litru benzinu na 100 kilometrů. Yamaha se spokojila s množstvím menším dokonce ještě o desetinu litru. Špička! A protože Yamaha XV950 pluje ve stejných vodách jako Sportster, a dokonce jej v lecčems překonává, rozhodnou nakonec hlavně prodejní čísla. K jejich překonání má XV každopádně potenciál po stránce techniky i jízdní dynamiky. Jsme opravdu zvědaví na to, co všechno ještě Yamaha ve své třídě Sport Heritage vytáhne z klobouku.


 

Závěr

Kdo chce jezdit bezpodmínečně na Harleyi a klade důraz na trvalou hodnotu, větší náklony, lepší zvuk, efektivnější brzdy (verze s ABS) a stylový vzhled, ten už nemusí pokračovat ve čtení. Všem ostatním doporučujeme o cca 10 000 Kč levnější Yamahu. Její V2 má vyšší točivý moment a kultivovanější chod, sedí se na ní pohodlněji a naladění podvozku je rovněž komfortnější než u amerického biku.






Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Nová Brutale trochu přibrala a přišla o nějaký ten koník výkonu. Jenže na kráse, efektivnosti a ještě…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: