MC 1+2/18 právě v prodeji
V aktuálním čísle najdete:
Super Duke R po 50 000 km
Yamaha R1 po 20 letech
Ducati Panigale V4

najdete ve všech dobrých trafikách

zavřít informace
Motocykl online
Chci inzerovat

Veterán Werner r.v. 1901

Youngtimer

Pařížská továrna bratří Wernerů patřila ke konci devatenáctého století k průkopníkům ve stavbě motorových jednostopých vozidel. Velmi důležitou roli v historii značky sehrál jednoválcový model z roku 1901.

Psal se rok 1898, když Václav Klement, nadšený cyklista a bývalý mladoboleslavský knihkupec, navštívil s Václavem Laurinem, uznávaným výrobcem jízdních kol, hlavní město Francie, Paříž. Město nad Seinou, považované v té době za centrum umění, módy, vynálezců a pokrokově smýšlejících lidí, mu učarovalo nejen svojí rozlohou, širokými bulváry, památkami a do nebe se tyčící Eiffelovou věží, ale především pouličním ruchem. Nepřeberné množství drožek, tramvají, cyklistů, tříkolek i první francouzské automobily v něm zanechaly hluboký dojem.

Mezi touto skladbou rozličných vozidel jej ale zaujala ještě jedna novinka, pro Klementa zajímavý, motorkem opatřený velociped, výrobek pařížské továrny bratří Wernerů. V Paříži usazení bratři Michel a Eugen Wernerové byli původem Rusové a kdysi působili jako novináři. Jejich nadšení pro technický pokrok a vynálezy je přivedlo k tomu, že přes počáteční opravy a obchod s fotoaparáty, dalekohledy, gramofony i psacími stroji sestrojili v roce 1897 vozidlo tehdy zcela nové koncepce. U klasického jízdního kola připevnili nad přední kolo malý spalovací motorek, který vyvinul jejich přítel Hyppolit Labitt. Motor o objemu 116 cm3 opatřený automatickým sacím ventilem a zapalováním žhavicí trubičkou poháněl přední kolo pomocí koženého řemínku, podobného jako u šicího stroje. Zadní kolo pak mohlo být podle potřeby, především při rozjezdu a ve stoupání, poháněno jako u běžného bicyklu. I přes některé klady „motorové dvoukolky“ v podobě nízké ceny a poměrně jednoduché konstrukce, provázely tohoto praotce motocyklů i záporné stránky. Nad předním kolem umístěný motorek ztěžoval řízení, a tím zhoršoval stabilitu, hlavně na kluzké vozovce. Také odpařovací karburace využívající odpařování lehkého benzinu, který byl při kompresi zažehnut měděnou trubičkou rozžhavenou na vnější straně válce benzinovým hořákem, se i při malé neopatrnosti postarala o vznik požáru. I přes zmíněné nedostatky šla „dvoukolka“ na odbyt poměrně dobře - vždyť až do roku 1901, kdy se objevil zcela nový model továrny Werner Fréres, bylo prodáno až 3000 kusů tohoto typu. O vozidlo projevil zájem i britský průmyslník Harry Lawson. Prostřednictvím zakoupené licence, která umožnila Wernerům rozjet výrobu ve větší míře, začala produkce „dvoukolky“ od roku 1899 i v britském Coventry. Také Václav Klement neodolal a jeden exemplář zakoupil a přivezl jej do Mladé Boleslavi. Zajímavostí je, že původně sloužil tento stroj Václavům Laurinovi a Klementovi nejen jako vzor pro stavbu prvních vlastních mladoboleslavských motocyklů, ale i pro jejich další a v mnoha ohledech úspěšný vývoj. Za pozornost stojí, že původní koncepce s malým motorkem umístěným nad předním kolem nezanikla, ale k době odpovídající modernizaci přečkala u populárních francouzských motokol Velosolex až do sedmdesátých let minulého století. Za zmínku stojí i skutečnost, že bratři Wernerové pojmenovali své motokolo názvem „la motocyclette“, který se později objevoval nejen jako součást firemního loga na nádržích motocyklů a v reklamních materiálech, ale vžil se v některých zemích i jako hovorový název pro lehké a nenáročné motorové kolo.

V průběhu výroby „motocycletty“, údajně v roce 1899, došlo k některým zlepšením, která zvýšila užitnou hodnotu stroje. Díky zvětšenému objemu válce na 217 cm3 se zvýšil i výkon motoru na 1,5 koně, důležitější změnu ale představovalo krátkodobě použité elektrické zapalování se suchými články a svíčkou. Problémy s jízdními vlastnostmi stroje „těžkého na předek“ však zůstaly i nadále. Nadešel rok 1900, po celé Evropě vznikali noví výrobci, kteří se snažili přeorientovat svůj výrobní program od klasických jízdních kol k motorovým kolům a motocyklům. Na tuto stále více se rozrůstající konkurenci, kterou představovala i česká firma Laurin & Klement z Mladé Boleslavi, odpověděla továrna motocyklů Werner Fréres v pařížské ulici Avenue de la Grande Armée po svém. V roce 1901 uvedla úplně nový motocykl Werner s motorem uloženým ve spodní části rámu. Také v Mladé Boleslavi, která v té době ležela na území rakousko-uherské monarchie, vyráběli takto koncipované stroje. Bez nadsázky můžeme konstatovat, že motocykly s takto uloženými motory poznamenaly vývoj motocyklu na celé další století. Uložením pohonné jednotky do spodní části otevřeného trubkového rámu se snížilo těžiště, čímž se výrazně zlepšila stabilita a jízdní vlastnosti. Pohon od motoru na zadní kolo obstarával plochý kožený řemen, stále ještě nezbytný „bicyklový“ pohon pedály a řetězem byl posunut částečně vzad a sloužil více méně jako pomocný pohon při rozjíždění, při zdolávání větších stoupání nebo pro nouzové, ale fyzicky náročné dojetí. Pro zamezení kroucení byl rám dodatečně „vyztužen“ podélnou trubkou nad motorem. Právě jeden z motocyklů Werner, který byl podle některých pramenů vyroben v prvním roce produkce v roce 1901, vidí dnes čtenáři na našich snímcích. Vyobrazený stroj, jehož dlouholetým majitelem je pan Josef Rydval z Pardubic, patří v naší vlasti vůbec k nejstarším a nejvzácnějším motocyklům zahraniční provenience. Motocykl je opatřen čtyřdobým motorem Werner o objemu 230 cm3, disponujícím výkonem 1,1 kW (podle některých pramenů 1,5 kW). Sací ventil je otevírán samočinně podtlakem, výfukový je ovládán vačkou. O přípravu směsi se stará konstrukčně nenáročný karburátor Long Maré, zapalování je čtyřvoltové elektrické s přerušovačem a cívkou. Podle údajů majitele činí hmotnost stroje 65 kg a může dosáhnout rychlosti 55 - 60 km/h (podle zahraničních podkladů 40 km/h). Jednoválcové motocykly Werner podobné tomu na našich snímcích se vyráběly s malými změnami do roku 1903. Byly vyváženy nejen do zahraničí, ale úspěšně startovaly i ve sportovních podnicích a dálkových závodech mezi městy. V roce 1905 byl sortiment značky rozšířen i o dvouválcové modely. Po smrti jednoho ze zakladatelů firmy Michela v roce 1908 se dostával podnik postupně do tak velkých ztrát, že firma ukončila produkci motocyklů ještě před vypuknutím 1. světové války. Své pevné místo v historii motocyklového vývoje ale neztratila.



Motocykl Werner z roku 1901 o objemu 230 cm3 se obešel bez primárního převodu.



Uživatel motocyklu musel v provozu zvládnout ovládání čtyř malých páček, které představovaly regulaci množství vzduchu, ruční nastavení plynu, seřízení předstihu a dekompresor.



Rovná řídítka bicyklového typu zakončená dřevěnou rukojetí, to byl dobový standard motocyklů na počátku dvacátého století.



O bezpečné zastavení motocyklu se postarala pásová brzda umístěná po levé straně zadního kola.



I po více jak sto letech zdobí nádrž paliva kruhový znak pařížské továrny s čitelným nápisem „La Motocyclette, M. Werner & Co. Paris“.






Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: