MC 1+2/18 právě v prodeji
V aktuálním čísle najdete:
Super Duke R po 50 000 km
Yamaha R1 po 20 letech
Ducati Panigale V4

najdete ve všech dobrých trafikách

zavřít informace
Motocykl online
Chci inzerovat

Motocykly pro práci-tříkolky v histrorii

Youngtimer

Dodávkové tříkolky odvozené od standardních motocyklů jezdí po světě více jak sto let, mezi klasickými motocykly byly ale vždy spíše raritou.

Psal se rok 1885, když německý konstruktér Gottlieb Daimler, jedna z významných postav automobilové historie, zhotovil první motorovou dvoukolku. Vozidlo, které si nechal ještě téhož roku patentovat, mělo celodřevěný rám s vestavěným stojatým čtyřdobým motorem o objemu 264 cm3 a výkonu 0,37 kW při 700 1/min. Hnací síla se přenášela dvěma plochými koženými řemínky na ozubené kolo, které svým ozubením zasahovalo do věnce s vnitřním ozubením, pevně spojeného se zadním kolem. Napínací kladkou ovládanou ruční páčkou reguloval jezdec prokluzování řemínků, což při rozjezdu nahrazovalo funkci dnešní spojky. Chtěl-li jezdec vozidlo dosahující maximální rychlosti 12 km/h zastavit, uvolnil napínací kladku a přitlačením dřevěného špalíčku na zadní dřevěné kolo s železným oráfováním zastavil. Traduje se, že Gottlieb Daimler údajně neuměl jezdit na tehdy ještě vysokém kole, proto měl jeho stroj po stranách malá kolečka pro udržení stability. Svoji dvoukolku zhotovenou v jediném exempláři nepostavil pro potřeby cestování nebo sportovního vyžití, ale z důvodu praktického vyzkoušení nově vyvinutého „rychloběžného“ motoru. O výrobě ve větším počtu se dá hovořit teprve v devadesátých letech devatenáctého století, kdy mnichovští technici bratří Hildebrandové se svým společníkem Aloisem Wolfmüllerem postavili motocykl velmi originální konstrukce, který již od roku 1894 vyráběli jako první na světě i sériově. Svůj motocykl produkovali až do roku 1897 a údajně zhotovili až 2000 kusů tohoto typu. Nadešla první léta dvacátého století a celkové pojetí motocyklu se až na některé opravdu výstřední konstrukce sjednotilo. Motocykl stále častěji pronikal do běžného života lidí a postupně nebyl na venkovských silnicích a v ulicích měst výjimkou. Velice brzy zdomácněl ve sportu, při rekreačním cestování a často i při výkonu povolání. Možnost připojení postranního vozíku pro jednu, ale i dvě osoby, mnohdy i v provedení pro dopravu nákladu jeho užitnou hodnotu ještě zvyšovala. Ještě před vypuknutím první světové války ale existovalo v Evropě několik výrobců, kteří dodávali na trh vozidla zcela odlišná, než představovaly klasické motocykly nebo běžné automobily. Produkovali speciálně koncipované motorové tříkolky pro dopravu osob, ale také stroje vhodné pro dopravu menších nákladů (tzv. „obchodní“ verze). Motorové tříkolky své uplatnění našly velice brzy, úspěšně konkurovaly drahým automobilům, neboť svojí spolehlivostí a někdy i výkonností se jim vyrovnaly. Proti svým čtyřkolovým příbuzným měly jedno velké plus, jejich provoz vyžadoval pouhou čtvrtinu nákladů než provoz automobilu. Všechny motorové tříkolky si byly konstrukčně podobné a připomínaly spíše tříkolový automobil než k přepravě nákladů uzpůsobený motocykl. Během krátké doby však počaly některé firmy rozšiřovat paletu vozidel o stroje jiné, o varianty motocyklů pro komerční využití. Tříkolové motocykly se sice dodávaly v menších počtech, ale o to větší měly přednost v pořizovací ceně a ve velké unifikaci dílů se sériovými stroji. Lišily se tím, že měly vzadu dvě kola a nad nimi umístěný ložný prostor. K dostání bylo i opačné řešení, kdy se ložný prostor nacházel mezi dvěma předními řiditelnými koly a zbytek tvořil běžný motocykl. Takové provedení vyráběl nejen Laurin & Klement jako typ LW, vyvážený dokonce i pro potřeby mexických pošt, ale i americké motocyklové značky Indian a Minneapolis. Všechny tyto stroje věrně sloužily v celé řadě dopravních odvětví, v kurýrních službách, v poštovní dopravě, při rozvozu tisku, potravin i menších nákladů. Americký Harley-Davidson přišel se svým legendárním tříkolovým motocyklem v roce 1932 a nazval jej výstižně, Servi-Car. Tyto vidlicové dvouválce o objemu 750 cm3 nabízel s různými nástavbami. Pro usnadnění manipulace s vozidlem měly Servi-Cary vedle třístupňové převodovky i zpátečku a v zájmu dobrých jízdních vlastností i diferenciál automobilového typu. Nezvyklou předností ServiCaru byla jeho schopnost odtáhnout pomocí adaptéru a tažné tyče i nepojízdný automobil. Z těchto důvodů jej často používaly americké autoopravny, prodejci i dopravní policie. Zajímavostí je skutečnost, že Harley-Davidson vyráběl svůj Servi-Car více jak čtyřicet let, až do roku 1973. Koncem čtyřicátých let se objevily malé „rikši“ i v bývalém Československu, kde je vyráběla továrna ČZ. V souvislosti s produkcí naší poválečné motocyklové legendy, motocyklu JAWA 250 „Pérák“, byla na žádost některých zahraničních odběratelů převážně v zemích Středního východu zahájena produkce podobného vozidla v roce 1949. „Motorikša“ měla mimo sedla řidiče ještě dvě sedadla pro cestující, umístěná mezi zadními koly. Motocyklové nákladní tříkolky vyrábělo v padesátých letech, na bázi motocyklu Junak i Polsko. Ještě koncem osmdesátých let produkoval tehdejší SSSR malé dodávkové skútry TMZ „Murajev - 2“, ale o řadu let dříve, již v padesátých letech se na scéně objevili Italové se svými pohlednými tříkolkami Lambretta a Vespa. Počátkem šedesátých let vyrábělo také Československo další užitkovou tříkolku ČZ 175/505 odvozenou od tehdy velice populárního skútru Čezeta 502. Záměrem dodávek této tříkolky byla snaha o zavedení úsporného rozvážkového vozidla pro převoz materiálu na kratší vzdálenosti, převážně ve velkých podnicích a ve městech. Mezi poměrně známé producenty motocyklových tříkolek se ve dvacátých letech řadila i německá značka Universelle. Drážďanská strojírenská továrna Universelle byla v polovině dvacátých let minulého století známá jako výrobce plnicích a balicích strojů pro výrobu cigaret. V roce 1925 se ale začala firma J. C. Müller & CO, která byla vlastníkem továrny, angažovat v úplně jiné oblasti - pokoušela se o výrobu vlastních motocyklů. Nabídka prvních motocyklů Universelle zahrnovala tři typy lehkých strojů s motory o objemu 185, 200 a 250 cm3. Ještě v roce 1925 ale podnik rozšířil svůj sortiment o další dva modely, které měly oslovit především klientelu z řad řemeslníků, obchodníků i dopravních firem a pošty, motocyklové dodávkové tříkolky, opatřené uzavřenou skříňovou nástavbou nad zadními koly. Zajímavostí je, že na zvláštní objednávku klienta mohla být nástavba opatřena i lehce pancéřovanou skříní, speciálně určenou pro dopravu peněz a cenin. Ve svých reklamních materiálech zašla firma ještě dále a uváděla mnohoslibný slogan: „Dodávkový vůz Universelle zvyšuje Váš obrat a snižuje vaše náklady..“ Jak takový „užitkový“ motocykl vypadal, přibližují našim čtenářům dnešní snímky. Vyobrazený motocykl Universelle typu Z IIIb byl zhotoven v roce 1927 a jeho majitelem i renovátorem je pan Peter Patz ze Saska. Za pozornost stojí uvést, že tento stroj pochází z dnes již pouze dvou dochovaných a kompletních strojů tohoto typu. Ten druhý v provedení Říšské pošty je exponátem Poštovního a telekomunikačního muzea ve Frankfurtu nad Mohanem. A jakými parametry se mohl tento unikát pochlubit? Třístopé dodávkové vozidlo o hmotnosti 185 kg a užitečné hmotnosti 200 kg poháněl čtyřdobý, 28 kg vážící jednoválec vyrobený vlastní továrnou, o objemu 250 cm3 (vrtání x zdvih: 65,5 x 74 mm) a disponující výkonem 4,4 kW při 2650 1/min. V návaznosti na zvýšené zatížení při dopravě nákladů bylo vzduchové chlazení podporováno vpravo uloženým ventilátorem poháněným od klikového hřídele klínovým řemenem. Dvě malé ruční páčky na řídítkách sloužily k seřízení plynu a zapalování, včetně ovladače pro automatickou obsluhu dvoustupňové převodovky. Celá pohonná jednotka s nožním ovládáním spojky spočívá v trubkovém prodlouženém a zesíleném rámu. Rám je z důvodu uložení druhým klínovým řemenem poháněné předlohy vzadu rozšířen. Od předlohového hřídele poháněl celé vozidlo prostřednictvím pevné zadní nápravy odpérované podélnými listovými pery klasický článkový řetěz. Plně zatížený stroj o délce 2900 mm mohl dosáhnout maximální rychlosti 70 km/h a spokojil se spotřebou v rozmezí 3 až 4 l/100 km. Nákladní motocyklové tříkolky doznaly hlavně v meziválečném Německu velkého rozšíření, jen málo se jich ale dochovalo do současnosti. O to více si tito představitelé nejlevnější nákladní dopravy minulosti zaslouží malé připomenutí.






Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: