MC 1+2/18 právě v prodeji
V aktuálním čísle najdete:
Super Duke R po 50 000 km
Yamaha R1 po 20 letech
Ducati Panigale V4

najdete ve všech dobrých trafikách

zavřít informace
Motocykl online
Chci inzerovat

Veterán Dürkopp M 12

Youngtimer

Poprvé se objevil na parkovišti historických vozidel při jízdě do vrchu Zbraslav– Jíloviště v roce 2006. Zcela nenápadný motocykl, který zaujal sběratele veteránů, přitahoval pozornost svého okolí nejen ukázkovým provedením renovace, ale i svým původem – výrobek jedné z nejstarších německých značek u nás často k vidění není.

Průmyslový podnik Nikolause Dürkoppa patřil na přelomu devatenáctého a dvacátého století k největším výrobním závodům ve městě Bielefeldu. Tak jako mnoho firem v tehdejším Německu započal původně vyučený zámečník Nikolaus Dürkopp své aktivity v oboru výroby šicích strojů. Svá učednická léta prožil v Detmoldu, ale brzy se vydal na zkušenou do Berlína, Hamburku a Brém. Jako osmnáctiletý mladík se v roce 1860 usadil ve městě Bielefeldu, které se mu mělo v budoucím profesním životě stát městem osudovým. Právě zde nalezl své první zaměstnání ve firmě hodináře a jemného mechanika Augusta Böckelmanna. Zde se poprvé setkal i s tkalcovskými stavy, dovezenými z USA. Po pětiletém působení v Böckelmannově podniku odešel na krátký čas k nově založené firmě pánů Baera a Kocha, kteří začali s výrobou šicích strojů. Nikolaus se ale chtěl osamostatnit. Díky kontaktům s prosperujícím obchodníkem Karlem Schmidtem založil v roce 1867 v Bielefeldu vlastní podnik na produkci šicích strojů, firmu „Dürkopp & Schmidt“. Důvody, proč v roce 1876 mecenáš a spoluvlastník Schmidt podnik opustil, neznáme. Jisté ale je, že v tom samém roce je do obchodního rejstříku bielefeldského magistrátu zanesena nová firma „Bielefelder Nähmaschinenfabrik, Dürkopp & Co.“ (Bielefeldská továrna na šicí stroje). Koncem osmdesátých let se však o přízeň veřejnosti hlásil další fenomén, stupňující se poptávka po jízdních kolech. Na tuto skutečnost zareagoval i Dürkopp a v roce 1886 začal produkovat se svými 50 stálými zaměstnanci i jízdní kola podle anglického vzoru s nízkým rámem. Produkce je ale dále rozšířena, neboť rok 1886 je i rokem počátků experimentů se stabilními plynovými motory. Cílevědomé vedení podniku, kvalitní výrobky pružně přizpůsobované požadavkům trhu, stále vzrůstající poptávka po šicích strojích a jízdních kolech nesoucích jméno zakladatele a zvyšující se odbyt i kapitál firmě umožnily, aby si mohla dovolit zakoupit některé další provozy, které její postavení i soběstačnost jenom upevnily. V roce 1889 zakoupil „Dürkopp & Co“ pro své potřeby dokonce slévárnu, známou jako „Bielefelder Gießerei H. Bargholz“. Do jeho majetku byla roku 1892 začleněna i továrna na stroje a nářadí Carl Josef Hermann, následovaná roku 1896 i „Sewww. veroněmeckou továrnou na jízdní kola“ v Oldeslohu. Zajímavé je i to, že firma se stala podílníkem v jednoho z nejvýznamnějších výrobců jízdních kol v Rakousku– Uhersku, firmě „Johann Puch & Co“. S odstupem více než jednoho století je pozvolna zapomínanou skutečností, že Dürkopp úspěšně působil ještě v dalším oboru, při výrobě motorových vozidel. Značka s ozdobně vyvedeným písmenem D ve svém logu se totiž řadila i k jedněm z prvních výrobců automobilů v Německu, které vyráběla bez přestání až do roku 1927, ale i nákladních a speciálních vozidel. Od roku 1897 se v paletě nabídky postupně objevovaly i drožky a dodávkové automobily, vozidla nákladní, komunální a hasičská, včetně autobusů. Není proto divu, že v roce 1908 zakoupil koncern Dürkopp i kompletní výrobní zařízení dnes již neznámé berlínské automobilky Oryx. Ještě předtím, než v roce 1901 byly nahrazeny osobní automobily Dürkopp vyráběné podle francouzské licence Panhard – Levassor vozy vlastní koncepce, dokončovalo vývojové oddělení další motorová vozidla, která značku v budoucnu rovněž proslavila. Tak jako před desetiletím bojovaly o přízeň sportovně založených jedinců jízdní kola a cyklistika, začaly na počátku dvacátého století desítky evropských továren zavádět další perspektivní produkci, výrobu motocyklů. Ani takový strojírenský gigant, jaký představovaly Dürkoppovy závody, nemohl zůstat pozadu. Při uvedení prvního ve větších počtech vyráběného motocyklu v roce 1901 udával výrobce jeho typové označení „1 3 HP“. Celkové pojetí koncepce stroje ničím nevybočovalo z tehdy v Evropě zavedeného standardu. Vertikálně usazený čtyřdobý jednoválcový motor v upraveném trubkovém rámu poháněl prostřednictvím plochého řemenu zadní kolo. Ani obvyklý pozůstatek po jízdním kole v podobě pohonu pomocí pedálů a řetězu stále ještě nechyběl. Již v následujícím roce 1902 doznal model „1 3 HP“ změny. Pro zamezení kroucení rámu přibyla pod podélně uloženou nádrží paliva druhá podélná rámová trubka. Již při stavbě svých prvních „sériových“ motocyklů, prokázala firma plnou soběstačnost, neboť mimo pneumatiky, kožený řemen pohonu a sedlo dokázala vše dodávat z vlastních zdrojů. Výjimku tvořilo magnetové zapalování, které od roku 1907 dodávala již tehdy věhlasná firma Bosch. Do roku 1908, kdy produkce motocyklů Dürkopp ustoupila na více než dvacet let stále se zvyšující produkci automobilů, zahrnovala bielefeldská značka sedm jednoválcových i dvouválcových modelů, které průběžně doznávaly celou řadu zlepšení. U modelu „2 1 HP“ vyráběného v letech 1903 až 1904 již nechyběla brzda na zadním kole. Jednoválcový motor modelu „1 1 HP“ se mohl pochlubit i mechanicky ovládaným sacím ventilem. Od roku 1905 zvyšovala pohodlí jízdy a řízení u všech typů přední vidlice odpérovaná listovým perem. Tak jak bylo v té době obvyklé, pamatovalo se i na něžné pohlaví, motorizmus milující zákaznice měly možnost objednat si stroj se sníženým, ženám vyhovujícím rámem. Opravdovou „vlajkovou loď“ v sortimentu motocyklů Dürkopp ale představoval v letech 1905 až 1906 luxusní, kardanovým hřídelem poháněný, řadový čtyřválcový model „4 1 HP“ o objemu válců 520 cm3. Společně s mladoboleslavským motocyklem Laurin & Klement typu CCCC tak představoval jeden z prvních evropských čtyřválcových motocyklů uvedených ještě před rokem 1906. Ke konci roku 1930 se začala firma k jednostopým vozidlům pozvolna navracet, když o rok dříve definitivně ukončila výrobu užitkových vozidel. Situace se ale nyní poněkud změnila. Také na průmyslově vyspělé Německo dolehla světová hospodářská krize. Poptávka se soustředila převážně na lehké, běžnému občanovi cenově dostupné a na obsluhu i provozní náklady nenáročné motocykly a motokola. Této situace využil výrobce malých vestavěných motorů, značka Fichtel & Sachs, se sídlem ve Schweinfurtu. Celé řadě motocyklových továren v tuzemsku i zahraničí dodával své maloobjemové motory, které se s objemy 60, 74 a 98 cm3 daly velmi často zabudovat i do rámu běžného jízdního kola. Na situaci reagoval i Dürkopp, když v roce 1931 zahájil výrobu hned čtyř verzí motokola typu MF, které poháněla pohonná jednotka Sachs o objemu 74 cm3. I přes velmi tvrdou konkurenci na německém trhu během třicátých let, obstála značka mezi malými motocykly opět na výbornou. Se svými motokoly i malými motocykly si úspěšně vystačila až do roku 1944. Ještě v době před 2. světovou válkou představila firma na lipském veletrhu v roce 1939 jeden z prototypů malého motocyklu vlastní koncepce s pohonnou jednotkou o objemu 123 cm3. Současně probíhaly zkoušky i se stopětadvacítkami s dvouvýfukovými motory Sachs. Ke škodě veřejnosti i výrobce ale k sériové výrobě nedošlo. Důkazem toho, že ještě ve válečném roce 1940 pracovali vývojáři na dalších projektech, je i dnes vyobrazený malý motocykl Dürkopp M 12. Zajímavé na tomto motocyklu z roku 1940 je, že pochází se vší pravděpodobností ze série pouhých osmi vyrobených prototypů, zkušebně vybavených motorem ILO typu FM 120 K o objemu 118 cm3 (vrtání x zdvih: 55 x 50 mm), disponujícího výkonem 3,8 k. Jeho současný majitel a pečlivý renovátor v jedné osobě, vysokoškolský student Ondřej Moučka z Chrudimi, jej renovoval s nesmírným zápalem, ale i mnoha starostmi v podobě shánění informací o původu a náhradních dílů plné čtyři roky. Že se mu ještě při studiích podařilo totální vrak proměnit v krásný historický motocykl, dokazuje trvalý zájem diváků i veteránistů na akcích, kde se tento u nás poměrně neznámý motocykl objeví. I přes své poměrně skromné rozměry o délce 1960, šířce 680 a výšce 970 mm (bez zrcátka) a hmotnosti 75 kg dokáže Dürkopp pana Moučky dosáhnout rychlosti 75 km/h. Malý motocykl je obutý do pneumatik o rozměru 2,25x26, spotřeba paliva se pohybuje okolo 3 l/100 km. Až se někdy, naši vážení čtenáři, s některým z motocyklů Dürkopp setkáte osobně, vzpomeňte si, že tato zaniklá značka, která ukončila výrobu motocyklů definitivně v roce 1960, motorizovala Německo již před více než jedním stoletím.






Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: