MC 1+2/18 právě v prodeji
V aktuálním čísle najdete:
Super Duke R po 50 000 km
Yamaha R1 po 20 letech
Ducati Panigale V4

najdete ve všech dobrých trafikách

zavřít informace
Motocykl online
Chci inzerovat

Ducati Streetfighter S

Dlouhodobý test

Opatrnost je matka moudrosti – takže zvolna pouštět spojku a pomalu přidávat plyn. Člověk by jen nerad zahájil den, kdy má možnost vyřádit se s touto 155koňovou raketou na závodním okruhu, saltem vzad. Streetfighter S se z boxové uličky katapultuje se známou vehemencí své V2 a přitom jen lehce zvedá kolo pár centimetrů nad asfalt. Půjde to, jen musíme být s plynem opatrní...

Pro shromážděný tým Ducati by to nebyl pěkný pohled, kdyby jejich současná pýcha měla přijít k újmě již po několika metrech. No dobrá, zas tak nebezpečné to není, ale trocha adrenalinu v žilách nikdy neškodí. Protože během prvních kol na komplikované zatáčkovité trati Ascari na jihu Španělska je nutné se soustředit. Jednak kvůli záludnostem okruhu, a také kvůli ne zrovna nenáročnému řízení Streetfighteru S. Bez určitého základního tempa, zahřátých pneumatik a správného načasování projevuje tato Ducati při hledání bodů brzdění a nájezdu jistou svéhlavost, zvláště při vjezdu do zatáčky je potřebná pevná ruka. Člověk tuší, že Streetfighter je stvořen pro divokou rychlost, nikoli pro nenáročné pohodové projížďky. Tento naked bike klade na svého řidiče stejné nároky, jako superbike téže značky. Kdo zná, ví…
Každopádně i člověk neznalý okamžitě tuší, na čem sedí. Výzva byla pro Ducati odjakživa tou správnou cestou, přestože – nebo právě proto – jde spíše o elitářství než o masovou záležitost. Motocyklům, které se od firemní filozofie vzdálily, byl často úspěch odepřen. Tak tomu bylo i u předchůdce Streetfighteru, modelu S4R. Ten působil vždycky daleko více jako kusový výrobek než sériový motocykl.
Nyní však má být vše jinak. Konstrukční řada Monsterů se po nejnovějším přepracování omezuje na krásné, dvouventilové, vzduchem chlazené motory. Vedle nich, či spíše nad ně, staví italská firma nový naked bike s čtyřventilovým vodníkem, který nezná žádné kompromisy. Streetfighter je prostě a jednoduše na dřeň odhalený superbike s původním smyslem pro dravost.


Ducati Streetfighter



K tomu my dovolte krátké odbočení: Pojem streetfighter přišel původně z Anglie, kde tvrdé jádro bikerů milující rychlost stavělo již v osmdesátých letech z havarovaných superbiků divoké stroje pro dravou jízdu na běžné silnici, přičemž rozbitý plast jednoduše skončil v koši a vyšší trubková řídítka zajistila lepší ovladatelnost a pohodlnější pozici sezení při městských honičkách. Tak se zrodil streetfighter…
Od většiny současných zástupců této čeledi se však nová Ducati jasně odlišuje. Ani KTM Super Duke ani Triumph Speed Triple se neupsaly sportu tak jednoznačně, protože jsou více orientovány na běžné, každodenní použití. A stroje à la B-King nebo BMW K 1300 R bychom snad v této souvislosti ani neměli zmiňovat.
Streetfighter se tak hned od začátku vzdává ústupků, jako je vhodnost i pro spolujezdce nebo pohodlí. S nízko umístěným reflektorem se krčí nad zemí a svoji plochou supersportovní záď vystrkuje do výše. Aby měl celek hezčí vzhled než čtyřventilový Monster, provedli designéři úklid příslušenství motoru – zbavili stroj nepěkné změti hadic a kabelů a vytvořili nové kryty!
Původní myšlence streetfighteru odpovídá i fakt, že se na motor vůbec nesáhlo. Žádné umírněnější profily vaček, větší odstupňování převodů či zúžené kanály, jak je tomu obvykle u japonských provedení tohoto žánru. Nikoli! Ducati je poháněna nepřiškrceným ryzím sportovním agregátem. Z modelu 1098 byly použity díly, které rozhodují o výkonu – tedy hlavy, válce a písty. Těleso motoru včetně lehčí klikové hřídele však pochází z aktuálního superbiku 1198, což ušetřilo pár kil. Výkonový rozdíl pěti koní oproti 1098 lze vysvětlit pouze jiným airboxem s kratším sáním.
V praxi je však tento rozdíl skutečně nepodstatný. Na naked biku je úplně jedno, zda má 155 nebo 160 koní. Vždy a všude je k dispozici více síly, než by člověk potřeboval. Streetfighter se tedy logicky pohybuje ve stejné lize jako sportovní stroje. Navíc jeho suchá hmotnost nižší než 170 kilogramů nemá v tomto segmentu konkurenci.

Ducati Streetfighter

Nerezové výfukové potrubí nové Ducati s průměrem téměř sedm centimetrů ústí do dvojitého tlumiče výfuku a stroj i na jemné pootočení rukojetí plynu prakticky v jakýchkoli otáčkách reaguje tak, že pilotovo pozadí je tlačeno proti krátké zadní kapotáži. Už jen tento zvuk a také typický pocit tahu nedokáže tak fascinujícím způsobem podat žádný jiný dvouválec..
Úvodem zmíněné zvedání předního kola při prvním rozjezdu bylo tak mírné proto, že převod je poměrně dlouhý, odstupňování převodovky a stálý převod přesně odpovídají hodnotám superbiku. Kvůli nižší maximální rychlosti mohl být stálý převod volen podstatně kratší a výsledný dojem by byl ještě výbušnější. Aby se přední kolo drželo u země, přesunuli konstruktéři těžiště více dopředu tím, že prodloužili kyvnou vidlici a naopak zkrátili nádrž. Výsledkem je pozice velmi orientovaná na přední kolo, navíc směrem dolů ohnutá řídítka jsou přišroubována na horním můstku vidlice daleko vpředu. Na závodním okruhu ale tato ergonomie sedí. V kombinaci s o něco plošším úhlem hlavy řízení má posunutí hmot k přednímu kolu zajistit lepší stabilitu. V tomto ohledu je Ducati jistě bez problémů, to ukázal už první kontakt se strojem na okruhu. A drobné zásahy do geometrie příliš neovlivnily ani skvělou ovladatelnost.
Naopak lze tušit, že nekapotovaná Ducati stejně jako superbike nebude svého řidiče zrovna rozmazlovat komfortem. Tuhé odpružení zadní části, relativně měkčí předek, to je typické firemní nastavení. To je známo a už se o tom mockrát a bouřlivě diskutovalo. Přesto i skeptici musí uznat, že Ducati na závodním okruhu funguje tím lépe, čím dravěji jezdec jede.
V neposlední řadě kvůli tomuto neortodoxnímu naladění je Streetfighter dosti citlivý na správné nastavení podvozku. O pár cvaknutí víc, o něco menší předpětí než by bylo potřeba, a už má jezdec po pár kolech na čele pot. Každopádně pružicí prvky Öhlins jednoznačně reagují na každou sebemenší změnu.

Příplatek za verzi S, s odpružením Öhlins místo Showa, karbonem místo plastu, kovanými koly místo litých a s kontrolou trakce stojí hrdých 100 000 Kč. To je investice, která se vyplatí snad jen těm, kteří jezdí pravidelně také na závodním okruhu. Pro běžnou silnici nejsou tato vylepšení téměř potřeba. Přesto je ale škoda, že nelze základní verzi dovybavit osmistupňově nastavitelnou kontrolou trakce DTC. Tato bezpečnostní funkce má totiž velký smysl i v běžném provozu. Verze S má navíc také datarekording, který na flash paměť ukládá nejdůležitější parametry pro analýzu po tréninku.
Ani základní verze Streetfighteru však není ošizená. Také ona má stejné, agresivně se zakusující brzdy Brembo s mohutnými kotouči o průměru 330 milimetrů a skvělými monoblokovými čelistmi. Prostě ryzí kalibr s žádnými kompromisy. Další výzva, další Ducati!
 
+
Přebytek výkonu
Stabilní podvozek
Velmi nízká hmotnost
Bohaté vybavení
-
Dost dlouhý převod
Nevyvážené nastavení odpružení
Brzda reaguje příliš agresivně

Ducati Streetfighter S 
MOTOR
Kapalinou chlazený čtyřdobý vidlicový dvouválec s úhlem válců 90 stupňů, po dvou nahoře uložených, ozubeným řemenem poháněných vačkových hřídelích, čtyři ventily na válec, desmodromické ovládání, mazání s mokrou klikovou skříní, vstřikování, Ø 60 mm, („S“ s kontrolou trakce DTC), řízený katalyzátor, alternátor  520 W, akumulátor 12 V/12 Ah, hydraulicky ovládaná vícekotoučová suchá spojka, šestistupňová převodovka, řetěz s O-kroužky, sekundární převod 38:15.
Vrtání x zdvih 104,0 x 64,7 mm
Zdvihový objem 1099 cm3
Stupeň komprese: 12,5:1
Jmenovitý výkon 114,0 kW (155 k) při 9500 1/min
Max. točivý moment 119 Nm při 9500 1/min

PODVOZEK
Příhradový trubkový ocelový rám, motor součástí rámu, plně nastavitelná obrácená vidlice, Ø 43 mm, jednoramenná kyvná hliníková vidlice, plně nastavitelná centrální pružicí jednotka s pákovým systémem, dvojitá kotoučová brzda vpředu, Ø 330 mm, čtyřpístkové pevné čelisti, kotoučová brzda vzadu, Ø 245 mm, dvoupístková pevná čelist.
Litá hliníková kola (kovaná hliníková kola) 3,50 x 17; 6,00 x 17
Pneumatiky 120/70 ZR 17; 190/55 ZR 17

ROZMĚRY A HMOTNOSTI
Rozvor 1475 mm, úhel hlavy řízení 64,4 stupně, stopa 114 mm, dráha odpružení vpředu/vzadu 127 (120)/127 mm, výška sedla 840 mm, suchá hmotnost 169 (167) kg, objem nádrže 16,5 litru.

Záruka dva roky
Barvy červená, bílá (červená, černá)
Cena 489 000 Kč






Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: