MC 1+2/18 právě v prodeji
V aktuálním čísle najdete:
Super Duke R po 50 000 km
Yamaha R1 po 20 letech
Ducati Panigale V4

najdete ve všech dobrých trafikách

zavřít informace
Motocykl online
Chci inzerovat

BMW řady G 650

Test

S novou jednoválcovou řadou G 650 prokazuje BMW odvahu. Tři modely se představují nekompromisně, sportovně, jiskrně. Prověřovali jsme, zda se experiment skutečně podařil.

To, že v Mnichově nastaly moderní časy, víme už nějakou dobu. Kompaktní jednoválcová supermota s drzým designem jistě patří k těm modelům BMW, které by před deseti lety byly pokládány za nemožné. Žádné vytápěné rukojeti, žádný systém zavazadel, bez ochrany proti větru, dokonce ani stupačky spolujezdce nejsou dodávány standardně – místo toho dravý vzhled, divoce zubaté stupačky a sedlo jak vytesané z trámu. Čas kompromisů je pryč, bavorský výrobce už dost dlouho pošilhával do Rakouska a nyní přešel do útoku.




Motor: jadrný jednoválec
Rotax si v nové řadě G 650
nezaslouží, aby byl obklopen
ošklivou elektroinstalací.


Zatímco v Rakousku byla zkonstruována zcela nová pohonná jednotka (představení KTM 690 Supermoto na straně 52), zůstal německý výrobce u řady G věrný osvědčenému jednoválci z F 650. A to bez zásadních modifikací, s jen mírně zvýšeným výkonem z 50 na 53 koní. Aby se s tímto starším, i když ne zastaralým (!), ale dosti těžkým agregátem dosáhlo konkurenceschopné hmotnosti, musel být postaven zcela nový podvozek (viz technika strana 30). Výsledek stojí za to – se změřenými 166 kilogramy s plnou nádrží (včetně ABS) je BMW přibližně na úrovni KTM.

Odtučňovací kúra propůjčila modelu Xmoto citelně lepší dynamiku. Osvobozen od zbytečného balastu působí motor čerstvým, mladým dojmem – více než kdykoli předtím, což se odráží i ve zlepšených jízdních výkonech. Šestsetpadesátka jde spektrem otáček zcela rovnoměrně, již těsně nad volnoběhem přijímá povely plynu bez cukání a přináší potěšení svým mohutným pulzem a jadrným nástupem. Přestože od zavedení normy Euro 3 zvukový projev často utrpěl, u modelu Xmoto se typický zvuk jednoválce nevytratil. Vibrace se drží v přijatelných mezích, teprve při ostřejším tempu po delší době trochu brní řidítka. Na jednoválec běží pohonná jednotka v kluzném uložení mechanicky vysloveně měkce a čistě.

Navíc jsou motoru zcela cizí pověstné rázy při změně zatížení, které byly charakteristické pro některé modely F 650. Možná je to dáno novým nastavením v rámci Euro 3, svou roli jistě hraje i malá vzdálenost mezi ložiskem kyvné vidlice a pastorkem. V každém případě to ve spleti zatáček necuká, nerachotí a nejsou cítit ani rázy. Čtyřventilový motor jde měkce za plynem. Řazení rovněž probíhá bez nepěkných doprovodných zvuků, i když ne tak precizně jako u supersportů.

Podvozek má mnohostranné nastavení. V protikladu k variantě enduro je houpání stroje díky tuhému základnímu nastavení v únosných mezích i navzdory dlouhým dráhám odpružení. Ve spojení se standardně obutými Pirelli Diablo vzniká při řízení velmi přímý dojem bez neklidu kolem osy řízení. Se supermotem se jede velmi snadno a kombinacemi zatáček se pilot protahuje téměř bez vynaložení síly. Pouze v mezních situacích postrádají příznivci smyků více transparentnosti a odezvy.

Jako motocykl pro zábavu je tedy Xmoto skvělou volbou, ale jaké je v běžném provozu? Strojem na dlouhé cesty toto městské supermoto rozhodně není, místo rozumnými argumenty, jako je ochrana před větrem nebo vhodnost pro cestování, láká emocemi a zábavou. Objem nádrže necelých deset litrů nejprve budí obavy o délku dojezdu. Díky úspornému zacházení s palivem – jen zřídka proteče vstřikovacími tryskami více než pět litrů naturalu, často je to méně než čtyři litry na sto kilometrů – lze s tímto strojem urazit slušných 200 kilometrů.

ABS za příplatek je pro běžný provoz jistě dobrou volbou. Systém Bosch reguluje jako obvykle pozdě a jemně, až když už přední pneumatika skučí o milost. Dobrou zprávou pro milovníky driftování je skutečnost, že mohou ABS kdykoli vypnout. Pak má jezdec k dispozici brzdy s dobrou dávkovatelností a odezva není o nic horší než u modelu Xmoto bez antiblokovacího systému. Bez ABS má však zadní kolo sklon k poskakování, BMW totiž nedisponuje antihoppingovou spojkou jako KTM.





V jiném ohledu však Rakušané byli opět příkladem, a to stanovenou cenou. Již základní cena 241 600 Kč je bavorsky šťavnatá záležitost. Milovníci techniky se však mohou těšit z několika pěkných dílů z lehkých slitin – například z kovaných můstků přední vidlice, z páky nožní brzdy uložené na ložiskách nebo z širokých řídítek s proměnlivou tloušťkou stěny. Naopak standardní přístroje jsou v nejlepším případě průměrné, odlitky a plastové díly tu a tam působí rustikálně a otáčkoměr musí člověk oželet stejně jako nastavitelné ruční páčky.

Většina kupujících si jako doplňky ještě objedná stupačky a držadla spolujezdce a držák zavazadel či již zmiňovaný systém ABS, což cenu motocyklu citelně zvedne k hranici tří set tisíc, a to je celkem dost. Po hlubokém sáhnutí do peněženky snad jezdce utěší spousta zábavy při jízdě…






Tagy: bmw, g 650, test
Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: