MC 6/17 právě v prodeji
V aktuálním čísle najdete:
Yamaha MT-07 po 50 000 km
BMW R nineT Racer
První jízda: Suzuki GSX-R1000

najdete ve všech dobrých trafikách

zavřít informace
Motocykl online
Chci inzerovat

Maverick Viñales: rozhovor dost možná s budoucím mistrem světa MotoGP

Rozhovor

25.04.2017

V jednom z nejmalebnějších koutů Katalánska – klenotu na severovýchodě Španělska, kde se snoubí drsné a vysoké Pyreneje s dramatickým pobřežím Costa Brava – leží u pobřeží vesnička Cadaques. Je proslulá tím, že tu pobýval Salvador Dalí, jeden z nejvýstřednějších a nejslavnějších španělských malířů. Při cestě do Cadaques musíte projet kolem pobřežního města Roses. A odtud je další významný Katalánec, na kterého také již sedí přívlastky „mistr“ a „génius“.

Mavericku Viñalesovi je teprve dvacet dva, ale už má za sebou vítězství ve Velké ceně. Málokterý nástup talentu do vrcholových motocyklových závodů v zemi, kde je tenhle sport nesmírně uznávaný, byl sledován s takovým očekáváním. „Pětadvacítka“ teď stojí na prahu skutečné velikosti, a to díky spolupráci s týmem Yamaha po dvou učednických letech u Suzuki. Na očekávaný souboj s krajanem, obhajujícím šampionem a někdejším soupeřem z juniorské kategorie Marcem Marquezem v osmnácti závodech MotoGP v roce 2017 se již těší mnozí příznivci motorek. A tento souboj je velkým lákadlem k návštěvě nejrůznějších okruhů v řadě zemí, které hostí tuto královskou disciplínu motocyklového sportu.

Maverick je připravený senzačně zasáhnout do dějin motocyklových závodů. Publikum je teď globální a v sázce je nesmírně hodně. Jde o věčnou slávu… a soudě podle toho, jak Maverick reaguje a jak přesvědčivě jeho myšlenky a slova zní, by se to tentokrát mohlo povést.

„PODLE MĚ JE DŮLEŽITÝ, KDYŽ SI LIDI PŘI POHLEDU NA TEBE POMYSLÍ „TEN MŮŽE VYHRÁT“… ZNAMENÁ TO, ŽE SVOU PRÁCI DĚLÁŠ DOBŘE“

Rok 2017 musí být pro tebe přelomový. Ten rozruch kolem tebe u Yamahy je zcela nová situace…
První dva roky u Suzuki byly dost těžké, ne kvůli mému jízdnímu stylu, ale stroj nebyl úplně na úrovni absolutní špičky. Předsezona ale dopadla dobře a jsem spokojený. S týmem, se motorkou, s výkonem na všech tratích: všechno bylo vynikající. Zlepšuju se každým dnem a časy kol nám dělají radost, ale víme, že se musíme připravit i na jiné podmínky. Momentálně moc tlak necítím. Můžu si jízdu pořád užívat.  Obvykle se snažím všechno brát pozitivně a to, že tolik lidí tvrdí, že můžu být favoritem na titul, mě hodně motivuje. Podle mě je důležitý, když si lidi při pohledu na tebe řeknou „ten může vyhrát“… to znamená, že svou práci děláš dobře.

Na pozornost médií jsi zvyklý, ale přece jenom světlo reflektorů,  přítomnost na sociálních médiích a s tím spojené požadavky hodně vzrostly, neřekl bys?
Teď už to je úplně jiný příběh… a díky sociálním médiím si o tobě lidi můžou povídat v dobrém i špatném. Je třeba se snažit všechny ty informace a všechno, co se děje, brát pozitivně. Když si někde přečteš nějakou kritiku, tak si z ní musíš odnýst, co se dá… teď je ale příjemný si otevřít Twitter a Instagram a vidět tam všechny ty zprávy… to mám rád. Jsem rád, že jsem celebrita v MotoGP a rád závodím. A taky jsem rád, že média o mě začala víc mluvit…

„TO JE PRO MĚ DŮLEŽITÝ POSTOJ: ŠPATNÉ VĚCI PŘEKLÁPÍM V DOBRÉ. DŮLEŽITÝ JE ZŮSTAT V KLIDU."

Ale pro tebe jako široce známou osobnost musí být někdy těžké narazit na kritiku…
Jasně… někdy mám blbý pocit, když se do mě někdo naváží… ale taky si pomyslím, „možná tohle píšou z toho a toho důvodu“… a hledám způsob, jak to vzít pozitivně. To je pro mě důležitý postoj: špatné věci překlápím v dobré. Důležitý je zůstat v klidu.

To nebude snadný…
[smích] To není. Je to dost těžký, ale snažím se.

Bereš si věci osobně?
Jo, hodně. A je to zvláštní, protože na trati nebo když dělám něco jinýho v MotoGP, tak si nic neberu osobně a jsem drsnej. Ale doma je to úplně jiný, a když si tam přečtu o sobě něco špatnýho, tak mě to štve a mrzí… ale jak jsem už řekl, snažím se to zpracovat v dobrém.

„KDYŽ JSEM BYL MALÝ, NEDOKÁZAL JSEM SI PŘEDSTAVIT, ŽE BUDU ŽÍT JAKO DNES.“

Pověz mi něco o městě Roses, kde bydlíš?
Vím, že to je místo, kde budu do konce života. Teď bydlím v Andoře, a tak se domů moc často nedostanu, jenom na pár dnů, ale cítím se tam fakt doma. Kdykoli mám možnost tam jet, tak jedu. Andorra je hezká. Je tu klid a dá se tady skvěle sportovat, takže pro mou kariéru je to teď ideální místo.

Jaké to je bydlet v Roses?
Celkem normální, lidi jsou zvyklí, že mě tam vídají. Není to jak v Barceloně nebo jiném velkém městě. V Roses je to pro mě pohoda. Jsem rád, že moře a hory jsou od sebe asi tři kilometry. Je fajn vyběhnout po úbočí hory a vidět hned vedle moře, moc fajn. A když vystoupáš úplně nahoru, máš skvělý výhled na celé pobřeží a při západu slunce je to neuvěřitelný. Cítíš se volně, v pohodě… i když vlastně zároveň trénuješ. Nemám rád, když fouká silný vítr. Když jedeš na kole, je to hotová noční můra. Kdyby se nějak dalo zbavit toho větru, tak je to nejlepší místo na světě.

Chodil jsi jako kluk ven? Jen tak, na ulici, na kole nebo hrát fotbal?
Furt! Furt jsem byl venku. Nebylo to jako dneska, kdy mám pocit, že děti ven moc nechodí. Měl jsem štěstí, protože za mě to bylo jak za „starých časů“. Věčně jsme se poflakovali na ulici. V devět ráno jsme vyjeli na kolech, do hor, blbnuli jsem tam, krosili, skákali, a pak se vrátili na oběd, a odpoledne šli hrát fotbal. Měl jsem štěstí, že jsem tak mohl žít, protože dneska je to úplně jiný. Děcka si doma mastí hry na PlayStationu. A tím o hodně skvělých věcí přicházejí: třeba o ten skvělý pocit, když s klukama hraješ fotbal nebo jedeš s kamarádama někde na kole.

Cesta z Roses tam, kde teď jsi, je něco fantastického…
Určitě. Když jsem byl malý, nedokázal jsem si představit, že budu žít jako dnes.

„...NEPAMATUJU SE, ŽE BYCH SI PŘEDSEDZONU UŽIL NĚKDY TAK MOC JAKO LETOS.“

Fakt ne?
Závodění jsem bral jako koníčka. Samozřejmě jsem někdy snil, že budu jezdit na vrcholové úrovni, ale když jsi dítě, tak se těžko věří tomu, že to fakt dokážeš. Postupem let si čím dál víc věříš a vidíš svoje možnosti. Ovšem na začátku, když jsem poprvé sedal na motorku, jsem ani nepomyslel, že bych to všechno mohl dokázat.

Vzpomínáš si na dobu, kdy se tvoje závodění změnilo? Kdy se ze zábavy stalo povolání, kdy jsi odešel z domu a všechno to začalo být vážné…?
Teď! Teď se to zlepšuje. Ale vážně: v roce 2011, kdy jsem do světového šampionátu nastoupil, to pro mě byla pořád trochu hra. Závodil jsem a trochu trénoval a všechno mě to bavilo. Když jsem vyhrál první Velkou cenu, což se stalo už ve čtvrtém závodě, najednou to začala být víc práce. Měl jsem možnost víc vyhrávat a musel jsem to začít brát vážně. Tak jsem změnil svůj přístup a začal se víc soustředit na trénink a spoustu dalších věcí. A jestli to přestala být hlavně zábava? Změnilo se to. Není to jako si jít zajezdit motokros, když máš zrovna chuť, pro zábavu, a tím to hasne. Je tady tlak, lidi na tebe tlačí, tým se na tebe spoléhá, máš za sebou peníze a je tu spousta věcí, které tu zábavu znesnadňují… jak jsem ale ve spoustě rozhovorů řekl, nepamatuju se, kdy bych si předsezonu někdy užil tak moc jako letos. Beru to v pohodě a moc jsem se nestaral o časy a výsledky. Seznamoval jsem se s motorkou a sžíval se s týmem. Doufám, že takhle to bude pokračovat celý rok. Vím, že to bude těžký, ale vynasnažím se.

„JE SNADNÉ SE NECHAT ROZHODIT, ALE V TEN MOMENT SI UVĚDOMÍM, ŽE STOJÍM NOHAMA NA ZEMI A ŽE JSEM SE NEZTRATIL.“

Jsi spokojený s tím, kde právě jsi, nebo jsi pro to musel hodně udělat?
[odmlka] Řekněme, že spíš hodně udělat. Zvlášť loni, bylo to docela složitý a musel jsem hodně lidem dokázat hodně věcí. Třeba že se nenechám rozhodit… hlavně pro Yamahu to bylo důležitý. Nebyla to legrace a doma a na trati jsem hodně trénoval. Musíš mít štěstí… hlavně v průběhu sezony a v hodně situacích si musíš udržet soustředění a zaměřit se na to, co děláš. Je snadné se nechat rozhodit, ale v ten moment si uvědomím, že stojím nohama na zemi a že jsem se neztratil. Mimo závodní dráhu trávím čas hlavně motokrosem, jízdou na kole a v posilovně.

Co je pro tebe nejlepší okamžik závodu?
Start je neuvěřitelný. Je to fakt skvělý. V břiše mám takový zvláštní pocit a každý start je jako poprvé. Hrozně dobrý pocit. A pak to je projet cílem a vidět, jak všichni šílí, že jsi vyhrál. Jsou v tom děsný emoce. Ve srovnání se startem je podobně vzrušující akorát první zatáčka… a pak se uklidníš a jedeš závod. Fyzicky mám závod zvládnut a nemám pocit, že bych se nějak hnal.

„KDYŽ MI LIDI VĚŘÍ, TAK JE TO PRO MĚ DALŠÍ MOTIVACE. OBROVSKÁ MOTIVACE.“

Už se o tobě říká, že jsi „génius“. Musí být dobrý to slyšet, ale neříkáš si taky „hele, počkejte…“
Raději mám za sebou vítězství a tituly… je to ale příjemný slyšet, protože to znamená, že svou práci dělám dobře. Chci všem ukázat, že člověk může být silný, být vepředu a vyhrávat. Takže slyšet něco jako tohle znamená, že tomu věří. Když mi lidi věří, tak je to pro mě další motivace. Obrovská motivace.

Být mistrem musí být naprosto úžasný, ale člověk tomu asi musí obětovat něco ze svého způsobu života…
O část života určitě přijde, protože teď většinu času kromě soustředění na svou práci toho moc nedělám. Soustavně vymýšlím, jak se zlepšit a nic jiného už nezbyde čas. Moje dny se navzájem dost podobají a bude asi těžký takhle pokračovat delší dobu. A proto tak obdivuju Valentina [Rossiho]. Už léta se účastní spousty promo akcí a pořád je na všechny milý a přátelský. To fakt obdivuju a překvapuje mě to. Vzhledem k tomu, co dokázal a kdo je může motorky nechat a pořád bude neuvěřitelně slavný. Určitě má spoustu peněz a závodit už nemusí. Je to od něj skvělý.

Představ si, že jsi v roce 2017 už všechny cíle splnil a že si dvacet čtyři hodin můžeš dělat, co chceš: co bys dělal?
Strašně se nacpat! Koláčema, pizzou, čímkoli! Držet dietu celou sezonu je těžký. Je to vlastně na mé práci to nejtěžší. A nejde jenom o přípravu na jeden závod, je to celá sezona. A tak bych snědl všechno, co by se dalo a pak bych šel někam s kamarády.

Nahoru

Komentáře

Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: