MC 6/17 právě v prodeji
V aktuálním čísle najdete:
Yamaha MT-07 po 50 000 km
BMW R nineT Racer
První jízda: Suzuki GSX-R1000

najdete ve všech dobrých trafikách

zavřít informace
Motocykl online
Chci inzerovat

Když v Brně válel Staša

Rozhovor

13.01.2017

Bohumil Staša starší zůstane navždy legendou našeho silničního motocyklového závodění, stejně jako František Šťastný nebo Gustav Havel.

K dvaceti titulům mistra republiky a ani ke druhému a třetímu místu z domácí Grand Prix není potřeba nic dodávat. Snad si s ním jen u příležitosti letošní brněnské Velké ceny na ty časy v jedinečném rozhovoru tak trochu zavzpomínat.

Mistrem ČSSR jste se stal mezi roky 1965 a 1985, mezi vaším prvním a posledním titulem uplynulo 21 let. Který byl důležitější?
Bylo to opravdu 21 let? Mně to tak dlouho určitě nepřipadalo. Myslím si, že nejdůležitější byl můj první titul ze třídy 175 cm3 v roce 1965. První titul je vždycky nejvzácnější.

Jaké byly vaše vztahy s našimi nejlepšími závodníky?
Všech starších závodníků jsem si vždycky velice vážil. Myslím si, že nejlepší byl Franta Šťastný, který vždycky všechno řekl úplně na rovinu.

S Jirkou Davidem jste se údajně sázeli, kdo přijede první do první zatáčky. Jaká byla odměna?
To nebylo pouze s Jirkou, přidali se k nám i Rudo Mitošinka, Jirka Mrkývka, Peter Majoroš a další. Šlo o láhev rumu.

Který motocykl jste si nejvíce oblíbil?
Byla to tříválcová Honda RS500, pro mě šlo o Mercedes mezi motorkami. Musím ale říci, že mi k srdci přirostly také jednoválce ČZ. Byly dost rychlé, jen kdyby trochu lépe brzdily. Pan Walter byl geniální konstruktér, ale byl trochu ješitný, brzdy a vidlice ze stopětadvacítek jsme přenesli na třistapadesátku, a to nestačilo. Další věcí byla mokrá spojka. Motocykl jsem roztlačoval z druhé strany než Franta Šťastný, Gustav Havel nebo Stanislav Malina. Musel jsem zařadit jedničku a roztlačit motocykl, zatímco ostatní roztlačovali motorku a pak zařadili rychlost.

Který okruh u nás a v zahraničí jste měl nejraději?
Doma to byl starý brněnský okruh, i když jsem tam nikdy nevyhrál. Oblíbil jsem si také Hořice a Jičín, v zahraničí Assen a původní Nürburgring. Moderní autodromy rád nemám, musel bych si na ně zvykat a přeškolit se. Být dobrý na přírodních okruzích a na automotodromech není možné. Rozhodují právě automotodromy, protože jedině tam se můžete stát mistrem světa.

Startoval jste na starém i novém brněnském okruhu. Který závod se vám při této vzpomínce vybaví?
Pro mne byl každý závod na brněnském okruhu úžasný a nepřekonatelný.

Jak vzpomínáte na Velkou cenu ČSSR v letech 1969 a 1971, kdy jste vybojoval největší úspěchy?
Na oba závody si rád zavzpomínám. V roce 1969 v půllitrech jsem měl štěstí, protože se mi podařilo natočit motorku zavčas, Italové Giacomo Agostini na MV a Alberto Pagani na Lintu mi ze začátku závodu ujížděli. „Ago“ tahal Paganiho pryč od zbývajícího pole, ale podařilo se mi Paganiho předjet, a potom italský pilot odpadl. Měl jsem před zbytkem pole dostatečný náskok, pak mě ale dojel Švýcar Gyula Marsovszky na dvouválci Linto a skončil jsem třetí. V roce 1971 jsem jel třídu 350 cm3 na čtyřválcové ČZ a dojel jsem druhý za Jarnem Saarinenem na Yamaze, Agostini měl problém s převodovkou a vzdal. Byl jsem hlavně rád, že jsem na mokré vozovce neupadl.

Jaké pro vás bylo startovat v komerčních závodech?
Jezdil jsem komerčně závody mistrovství světa, abych si vydělal nějaké peníze. V té době byl problém dostat se ven, v cestovní kanceláři Autoturist jsme to museli zaplatit. Když se jezdec kvalifikoval, dostal 2500 marek, a to byly v té době slušné peníze. Koupil jsem si u pumpy benzin, pneumatiky mi dávali Boet van Dulmen nebo Gustav Reiner, nové pneumatiky jsem si nikdy nekupoval. Písty na Hondě jsem měnil jednou za rok. Mistru světa Freddiemu Spencerovi bylo v roce 1984 třiadvacet, mně čtyřicet.

Kdo byli vaši sponzoři?
Na první motorku jsem si vydělal sám u mlátičky, kde jsem dělal mechanika, přispěl mi také můj táta. Tenkrát byl Fiat o tři tisíce dražší než motorka a lidé mi říkali, že si mám koupit raději Fiata, a měli pravdu! S motorkami byla spojena spousta odříkání, starostí, potíže i výslechy. Bylo to hezké, ale složité. Prvním sponzorem byly mrazírny, dělal tam Jiří Pták, a mohli jsme tam spravovat Avii. Pak se přidal časopis VTM a Chodos, později se sponzory stali Němci Johann Müller a Bruno Koch.

Proč je v současné době méně tragických havárií? Je to pouze zvýšenou bezpečnosti okruhů, nebo v tom vidíte také jinou příčinu?
Hlavní věc je, že na automotodromech nejsou paneláky a stromy. Mohu říci, že je radost padat. Problém může nastat, pouze když vás trefí soupeřova motorka, to je prostě pech. Druhá věc je technika motorek, ze kterých už dnes neteče olej. Je to také otázka pneumatik. My jsme měli po jedné přední a zadní, jeli jsme s nimi na suchu i na mokru.

Startoval jste někdy na Tourist Trophy na ostrově Man?
Na ostrově Man jsem nikdy nestartoval. V mládí mi říkali, že jsem ještě moc mladý. Pak už jsem dostal rozum, zvláště když tam mistrovství světa v roce 1976 skončilo.

Kdy jste utrpěl nejvážnější zranění?
Na cestovním motocyklu v roce 1964, bylo mi dvacet let. Musel jsem „jezdit kilometry“ s Karlem Pilařem a Vojtou Kolářem. Samozřejmě jsme závodili, a kdo byl tehdy u vrátnice poslední, ten večer platil pivo. Museli jsme denně ujet 250 kilometrů. V zimě jsme jezdili na Zadov a sjížděli na motorkách sjezdovku, případně jsme soutěžili, kdo zarazí motorku do sněhu co nejdál. Ve Čkyní jsem chtěl na křižovatce předjet nákladní Tatru, ale motorka mi zatočila do baráku a Tatru jsem trefil do kola. Byl jsem dva dny v bezvědomí a měl zlomeninu spodiny lebeční a zlomenou klíční kost. Ve „zbytku kariéry“ jsem si vážnější zranění nezpůsobil, pominu-li zlomeniny klíční kosti a vykloubené lokty. Nejvíc potlučený jsem byl z Imoly, kde jsem startoval se čtyřválcem ČZ. Byla tam rychlá levotočivá zatáčka, Rakušan Karl Auer jel tříválcovou Kawasaki a vypadl mu šroub z převodníku. Na vozovce byl rozlitý benzin, spadlo nás tam pět nebo šest. Byl jsem z toho otlučený jako píšťalka. Na starém Nürburgringu jsem si zase jednou popletl rychlou a pomalou zatáčku, motorka letěla po zemi a vzňala se.

Co si myslíte o našich jezdcích? Nejprve o Karlu Abrahamovi?
Karlovi fandím. Znal jsem začátek jeho kariéry, v té době jsem jezdil s německým pilotem Thomasem Mayerem. Bylo to v roce 2003 a Thomasovi jsem říkal, že Karla už v příštím závodě neuvidí, a to se také splnilo, protože Karel jezdil o čtyři vteřiny rychleji nežli Thomas. Potom šel do mistrovství světa. Podle mne bylo dobré, že přestoupil z Moto2 do MotoGP. Pouze bych mu měl za zlé, že nevydržel ještě rok u Ducati. To, že nyní jezdí superbiky, je v pořádku. Jezdí dobře, přejít z karbonových na ocelové brzdy je docela problém, musí si zvyknout na nové pneumatiky. Rád bych ho ještě viděl zpátky v MotoGP, ale ceny jsou tam naprosto šílené a tenhle sport zničí.

A co Kuba Kornfeil?
Je to stále stejné, i když v závěru loňské sezony byl velmi rychlý.

Ještě bych vás poprosil o několik slov ke Karlu Hanikovi.
Mně osobně se nelíbilo, že si v Red Bull Rookies Cupu dělal, co chtěl, mohl závody vyhrávat o 30 vteřin. Karel ztratil odchodem z Ajova týmu největší šanci v životě. Říkalo se o něm, že příliš vyrostl, než aby se na motorku dokázal poskládat, navíc mu dříve odcházely pneumatiky. Myslím si, že Jack Miller v roce 2014 nebyl o mnoho menší než Hanika, a stal se skoro mistrem světa. Je to také v psychice.

Vraťme se teď ke srážce Marqueze a Rossiho v Sepangu 2015.
Rossi udělal velikou chybu, že se na Marqueze dvakrát otočil, chtěl ho předjet čistě. Myslím, že „mazák“ jako Rossi měl Marqueze sundat dříve, protože tak jako jel Marquez, se prostě nejezdí. Mistrem světa byl loni Lorenzo, který byl skutečně nejlepší, ale Marquez se ho ve finále ve Valencii ani nepokusil předjet! Podle mě si Rossi prohrál titul v Misanu, protože odjel pozdě měnit pneumatiky. Dříve jsem Marquezovi fandil, po závodě v Sepangu už mu nefandím.

Bohumile, díky za rozhovor

 


 

Bohumil Staša
Narozen 29. 4. 1944 v Malenovicích na Zlínsku

20× mistr Československa. Celkem se zúčastnil 829 závodů, zvítězil 217×, 92× byl druhý a 32× třetí. Premiéra v GP: 1961, GP východního Německa Největší úspěchy v seriálu MS: 1968 a 1969 – 8. místo ve třídě 350, ale seriál nikdy neodjel kompletní. Nejlepší umístění v závodě MS: 2. v GP ČSSR (350) v roce 1971, 3. v GP ČSSR (500) v roce 1969, 4. v GP Nizozemska a GP Itálie (350) v roce 1968, 4. v GP Jugoslávie (350) v roce 1969, 5. v GP západního Německa (500) v roce 1968, 5. v GP východního Německa (350) v roce 1969, 6. v GP ČSSR (350) v roce 1967 a 1969, 6. v GP západního Německa (350) v roce 1968, 6. v GP ČSSR (500) v roce 1973.

Nahoru

Komentáře

Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: