Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
MC 9/16 právě v prodeji
V aktuálním čísle najdete:
Pneumatiky na cestovní endura
Bety RR 2017
Testy, rozhovory, reportáže

najdete ve všech dobrých trafikách

zavřít informace
Motocykl online
Chci inzerovat

Michal 'Indi' Dokoupil: Chci Merkura


30.06.2014

Ještě před tím, než Michal zvládnul završit svoje působení na ostrově Man hned několika Merkury, stihli jsme ho vyzpovídat. Vraťme se tedy zpátky v čase do doby těsně předtím, než se na své úspěšné roadracingové tažení vydal.

I přes „frmol“ naplno běžících jarních výstav (a davů fanoušků čekajících na podpis) jsme si na sebe s „Indiánem“ udělali čas a dostali se k rozhovoru. Zajímaly nás zejména jeho plány a cíle do nadcházející sezony, kde všude se objeví, na čem pojede apod.

Michale, myslím, že většině našich čtenářů tě není třeba nějak sáhodlouze představovat. Prozraď mi alespoň, jak ses vlastně dostal k závodění na „přírodňácích“.
Proběhlo to asi takhle: v roce 2008 jsem se přestal účastnit šampionátu Alpe Adria a začal jezdit po přírodňácích. Na okruzích jsem začínal, mám k nim blízko, rád si tam jedu zatrénovat, ale přírodňáky mi přece jen přirostly k srdci víc. Další věcí je, že chceš-li na dromech vyhrávat a pohybovat se někde ve špičce startovního pole, tak zaplatíš hrozně moc peněz a bez silného sponzora se to dá jen těžko zvládnout.

Co tě tolik táhne na přírodní okruhy? Adrenalin, když ve dvou stech a více kilometrech za hodinu míjíš kamenné zídky?
Tak určitě i adrenalin. Ale strašně se mi líbí celková atmosféra, která je typickým doprovodným znakem všech těch závodů. Vlastně je to taková přátelská rodinná pohoda, která mi vyhovuje. I pro diváka je to jiné, může se normálně setkávat s jezdci, nemusí čekat, až se otevře padok nebo nějaká VIP sekce.

A co jednotlivé tratě, nejsou právě ony motivací, která tě táhne „mezi obrubníky“?
Je to tak, mám velký vztah ke klasickým roadracingovým tratím. Nejvíc mě na nich baví jejich profily. Není to prostě nuda po rovině. Je zde možnost zvítězit i na základě jiných aspektů než v okruhovém závodění. Třeba odvaha je jedním z nich. Druhou stranou mince je, že při roadracingu jde taky o život, to je fakt.

Jak moc jsou závody Tourist Trophy na ostrově Man jiné než třeba na českém přírodním mistráku? Co tě tam tolik táhne?
Man je můj největší sen a láká mě tam úplně všechno. Ten věhlas a to, že víš, že když tam něco dokážeš, zapíšeš se do historie motocyklových závodů. TT na Manu je vlastně svým způsobem mistrovství světa na přírodních okruzích. Navíc se zde závodí trochu jiným stylem. Je to dané zejména tím, že jedno kolo má zhruba šedesát kilometrů. Hodně pak záleží na výdrži, znalosti trati, technice a tak dále. Je to pro mě absolutní vrchol roadracingu. Jenom škoda, že se zrovna tyhle závody jedou vždycky na začátku sezony. Ale cíl máme jasný: získat stříbrnou repliku sošky Merkura!

Jak je to s rivalitou mezi jezdci na prestižním závodě, jako je Man? Nesou se závody pořád v duchu rodinné atmosféry, jak jsi říkal na začátku?
Funguje to tam malinko jinak. A určitě tam figurují jezdci, mezi kterými je velká rivalita. Asi takhle: mezi těmi zhruba devadesáti piloty si najdeš skupinku, která se svými časy pohybuje okolo tebe, a přesně takhle rivalita vzniká. Zkrátka si řekneš: nechci skončit za tím či jiným, a soupeř je na světě, na trati si nedarujete nic. Ale vesměs to zůstává hodně na přátelské úrovni. Všichni si tam pomáhají tak, aby výsledek byl, že dojedou. Nehledě na časy.

Už jsme to nakousli: Jaký je tedy tvůj plán na sezonu 2014?
S Motopoint Indi Racing Teamem (MIRT) plánujeme, že na Yamaze (YZF-R6), kterou podporuje Yamaha Česká republika, pojedeme všechny české podniky včetně vloženého závodu na autodromu v Brně. Na loňské repasované Yamaze od Motopointu pak odjedeme TT na Manu. Mimochodem Yamahu R6 v provedení Indi #23 Street Replica můžete vyhrát v soutěži (více na facebooku Motopointu)! Potom pojedeme 90 % všech závodů irského roadracingového šampionátu ve twinech a čtyřstovkách.

Dostáváme se k technice, se kterou pojedeš. Máš na ni nějaké svoje specifické jezdecké požadavky?
Určitě, každý jezdec má nějaké specifické požadavky. Za mě je to jednoznačně podvozek. Vyžaduji, aby byl naladěn tak, jak chci já. Ani moc nedbám, co si o tom myslí kdokoliv jiný, když to tak řeknu. Prostě chci, aby mi podvozek vyhovoval.

Připravuje se roadracingový bike jinak než na okruhové závody, hlavně co se nastavení týká?
Motorku na roadracing rozhodně nemůžeš mít nastavenou jako do Brna. To je prostě dané. Jednou je to normální silnice a hotovo. Potřebuješ mít měkčeji nastavené pérování, motorka musí fungovat zkrátka jinak. Podvozek je nejhlavnější, od toho se pak všechno odvíjí. Jakmile ti nesedí podvozek, zákonitě nemůžeš jet dobře. Spoustě jezdců postupně dochází, že to není jenom o tom, vytáhnout jakoukoliv motorku a hurá do Hořic. Dneska už potřebuješ tu techniku a zázemí na určité úrovni, pokud tam chceš něco zajet.

Nejezdíš jen šestistovky, nastupuješ do závodů i ve třídě supertwin. Jak je to tam?
Twiny jsou hodně specifické tím, že si každý volí komponenty, ze kterých je bike postaven. My máme na twinu (Kawasaki ER-6) vidlice z R6, tím se nám smazávají velké rozdíly v nastavení obou biků a práce na nich je pro nás snazší. Pořád ale platí, že stěžejní je dát klukům v týmu správný feedback, bez kterého se hodně těžko dá v závodech fungovat. V našich podmínkách je to těžší, jako závodníci jsme k tomu nebyli tolik vedení, ale situace se zlepšuje. Pro mě je zásadní, že mám kolem sebe lidi, kteří chtějí věci zlepšovat. A to mě v tuhle chvíli hodně motivuje.

Jak je to s pneumatikami? Dejme jako modelový příklad Hořice, jak dlouho ti vydrží jedna sada?
Životnost je oproti dromu úplně jiná. Přední gumy vydrží mnohem víc, protože jsou na ně kladeny jiné nároky na zatížení, zadek to samé. Mně by třeba vydržela jedna sada gum na přírodňácích celý víkend. Ale odjíždíme na nových sadách jak kvalifikace, tak závody. A zase jsme zpátky u toho, že za roadracing zaplatíš jiné peníze než za ježdění na dromech.

Jak to zvládáš fyzicky, když máš díky twinům vlastně dvojitou porci závodů?
Musím říct, že dvojitá porce je hodně náročná. Jedeme vlastně čtyři kvalifikace (dvě a dvě), ale nakonec se s tím dá vždycky nějak vypořádat.

Jak se na dvojitou porci kilometrů a závodní zátěže chystáš mimo sezonu?
Přes zimu jedeme čtyřikrát týdně posilovnu. Mám svého trenéra, který mi pomáhá i s výživou. Je to úplně jiné, než když jsem se závoděním začínal. Trénink zaměřujeme hodně na dynamiku. Takže trénuji hodně na kole, to je základ, rovnovážné cviky a všechny podobné záležitosti také nechybí. Hlavně se snažíme být otevření novým technikám. A doporučuji to každému. Není nad pocit, když víš, žes pro věc udělal maximum. A to je základ, nebo ne?

Jak hodnotíš popularitu roadracingu u nás?
Srovnám-li to s jedinou hodně podobnou konkurencí, což je Irsko a Anglie, tak v Irsku přijde divák vždycky, i když prší. U nás se lidé teprve učí, ale myslím, že obliba rozhodně roste. Jde i o to, že v ČR máme k závodům na přírodních tratích hodně blízko kvůli hvězdám jako Franta Šťastný a podobně. Na rozdíl od silničních závodů se na přírodňáky vracejí i diváci třeba ve věku okolo sedmdesátky a povídají si tam s námi o době, kdy ikony jako Franta závodily na tom samém místě.

A otázka na závěr: co listopadová 61. GP Macaa, pojedeš?
Kdyby byla k dispozici kvalitní motorka (pozn. red., jede se pouze na litrových strojích) spolu s kvalitním mechanikem a týmem, tak se Macau samozřejmě nebráním. Problém je i s tím, že na té motorce potřebuješ strávit víc času než jenom dvě kvalifikace před samotným závodem. Ale uvidíme!

Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

V sobotu má pokračovat žhavé léto. Velká cena města Úval na východním okraji metropole nabízí parádní…

Má 160 koní v cestovním enduru opravdu smysl? Vlajkovou loď z Mattighofenu jsme otestovali na české…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: