Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
MC 6/16 právě v prodeji
V aktuálním čísle najdete:
Suzuki V-Strom po 50 000 km
Abaja: MotoGP vs. WSBK
Rozhovor: šéfdesignér KTM

najdete ve všech dobrých trafikách

zavřít informace
Motocykl online
Chci inzerovat

Petr Pilát: Když se daří, tak se daří

Rozhovor

15.05.2014

Pilník je řadu let pojem, který hodně lidí používá, když si nemůžou vzpomenout, jak se vlastně jmenuje styl, ve kterém létá parta bláznů na motorkách vzduchem.
Pro Petra Piláta je to samozřejmě poklona.

Petr ježdění věnoval prakticky celý život. K tomu stačí říct asi jen tolik, že se stal motokrosovým vicemistrem Evropy dříve, než začal chodit do první třídy. Je to tak, Pilník „krosí“ od tří let, v pěti byl vicemistrem a od té doby dává jednu pecku za druhou. K tomu je ale zbytečné cokoliv dodávat, protože v následujícím textu se dozvíte i informace, nad kterými vám zůstane rozum stát. Nasedněte na vlak, další zastávka Pyšely, směr Pilníkova garáž a vyprávění začíná. Nudit se rozhodně nebudete, Petr má v rukávu tolik historek k vysypání, že se nám z toho zatočila hlava skoro, jako by s námi skočil backflip...

Jak ses dostal k freestyle motokrosu?
Na motorce jsem jezdil už od tří let, protože táta závodil v motokrosu a enduru. A nejvíc mě na ježdění bavilo, když jsem vyhrál nějaký závod nebo když jsem jel v posledním kole první, tak jsem dělal na všech skokách kraviny, různě jsem zvedal ruce, roztahoval nohy a takové ptákoviny, to bylo už na pětašedesátkách. Když mi byly tak čtyři, kousek od nás bydlel Petr Kuchař a stavil se, protože viděl, že dělám motokros. Dali se do řeči s taťkou, já jsem spíš koukal, postupně jsme se skamarádili, jezdili jsme se vzájemně koukat na závody, pak se odstěhoval do Hustopečí, ale kamarádili jsme se dál. Jezdil jsem si k němu zatrénovat, na konci roku 2000 k nám s Markem Rejmanem přivezli freestyle motokros, Kuchta si za rybníkem postavil na dnešní dobu miniaturní dřevěnou rampu a zavolal, ať se přijedeme podívat. To mi bylo 10 let, přijeli jsme s motorkou, Petr pro mě postavil takovou menší rampu a hned mě to strašně bavilo. Z motokrosu jsem uměl pár věcí jako placku, zkoušel jsem i heelclicker, tak jsem ho tam hned dělal. V tu dobu jsem ale pořád jezdil motokros, v ten samý rok jsem byl mistr republiky v osmdesátkách, jezdil jsem i italský mistrovství a z freestylu byla vrchol exhibice na FMX akci v Praze. O nic nešlo, to byla taková sranda, kolem třinácti let mě začala částečně podporovat KTM jak na motokros, tak ve freestylu, ale ten rok jsem se při exhibici na Orlíku hodně zranil. Na půl roku úplně mimo jakýkoliv sport. Naši chtěli, abych s motorkama skončil úplně, to jsem nechtěl, tak jsem dostal vybrat, že jen jednu disciplínu, buď kros, nebo freestyle. Oba sporty naplno trénovat nešlo, nebyly výsledky ani tam, ani tam, a tak jsem si vybral freestyle kvůli většímu adrenalinu, to mě na něm baví dodneška. Na motokrosu je adrenalin taky, hodněkrát jsem stál na plném roštu, kde čtyřicet jezdců chce být první v zatáčce, ale ve freestylu je to víc a pokaždé, když se začínám učit nějaký nový trik, jako třeba double backflip do molitanu, je to neskutečný.

Začátek známe, co nastalo po rozhodnutí naplno se věnovat skákání?
V roce 2005 jsme s tátou v Čerčanech postavili v areálu firmy ZPSV park a ten rok jsem v Sazka Areně jako nejmladší člověk na světě udělal backflip. Brzo potom mi zavolali z Red Bullu, stal jsem se jejich jezdcem a v roce 2008 mi zavolali ještě z KTM a začal jsem jezdit za továrnu. V ten rok přišly i první pozvánky na účast v Red Bull X-Fighters, poprvé jsem jel závod v Mexiku, tam bylo sedmdesát tisíc diváků a bylo to úplně šílený. Další rok jsem jako první odjel tandem backflip, první to na hlínu zkoušel Travis s manažerem Red Bullu, ale nevyšlo jim to a manažer si zlomil nohu. Já jsem na to šel s tehdejším primátorem Pavlem Bémem, Travis byl zrovna tady a tu historku nám vyprávěl chvíli před prvním pokusem. To mi moc nepomohlo, protože jsme na pokus jeli skoro bez tréninku, stihli jsme jen pár pokusů do foampitu, který mi navíc den před akcí shořel, ale backflip ve dvou jsme dali na akci čistě na první pokus. V roce 2010 jsem začal jezdit seriál mistrovství světa Night of the Jumps, o rok později jsem v Mexiku skákal přes letící letadlo, další rok jsem začal jezdit kompletní seriál mistrovství světa a letos pro mě bylo nejvýznamnější třetí místo na velké akci ve Švýcarsku.

Na chvíli bych se zastavil, backflip byl jedním z přelomů samotného FMX a ty jsi ho dal jako nemladší na světě. Jak ses to tehdy učil? Už do foampitu?
Ne, tady v tu dobu žádný foampit nebyl, největší průkopník byl do té doby Petr Kuchař, který postavil rampu před bazén a skákal do něj, ale bylo to složitý, protože motorka po vylovení dva dny vysychala, musela se celá rozebrat a bolelo to podobně jako na hlínu. Já jsem se to nejdřív naučil na BMX do molitanu ve skateparku v Hradci Králové, bavilo mě to. S kroskou jsme pak jeli do Itálie, kde už foampit měli, a tři dny v kuse jsem backflip zkoušel, salto za saltem. Přijeli jsme domů, tady jiná rampa, do toho týden pršelo, takže čekání na něco, co nikdo netušil. Jakmile pršet přestalo, přijeli jsme do parku, vybalili a na první pokus jsem backflip na hlínu čistě vrátil. Byl jsem hodně nervózní, ale hnala mě touha to zkusit a brzo po prvních pokusech jsem backflip odjel i před lidma v Sazka Areně.

Vzhledem k tomu, jak od mala jezdíš, člověka až napadá, jestli jsi někdy stíhal i chodit do školy.
Udělal jsem maturitu, ale poslední rok už to bylo tak hustý, že jsem v pátek dělal písemnou zkoušku, o víkendu letěl na závody v Basileji a v pondělí jsem šel na ústní. Dvojky trojky byly, ale byl jsem rád, že jsem v těch FMX souvislostech maturitu udělal na první pokus. Školu jsem tak nějak zvládal, jedničkář jsem samozřejmě nebyl, ale naši mě drželi pevnou rukou. Věděli, že FMX nebudu dělat věčně, tak mě ke škole vedli. Maturitou ze mě spadl takový kámen, od té doby se věnuju jen ježdění, ale nic nevylučuju, možná třeba dálkově, protože každý takový papír je do života jen dobře.

Je asi zbytečné se ptát, jestli chodíš i do práce, takže bych se spíš zeptal jinak: co obnáší jezdit za Red Bull, KTM?
Freestylu se věnuju naplno už delší dobu, ale různě se to mění a například doba, kdy stačilo objet několik exhibic, je pryč. Dneska je to o tom, že na závodech dostáváme peníze za umístění, samozřejmě že rozdíl je, jestli člověk dojede první nebo šestý, ale i tak se minimálně zaplatí cesta, pobyt, něco zbude, a když člověk skončí na bedně, je to pěkný. Ale pořád tvrdím, že extrémní sport se nedá dělat pro peníze, z toho kouká akorát průšvih. Ale bez peněz se to taky dělat nedá, v tom mi pomáhá například Red Bull, díky nim se dostanu i na lepší akce, od KTM mám kompletní techniku a od nich i dalších partnerů dostávám další ohodnocení různě podle výsledků nebo toho, kolikrát jsem byl v televizi, novinách. Pak jsou další sponzoři, například Mitas, pro ně občas i testuju pneumatiky, co potom dávají do výroby. Na druhou stranu mě freestyle taky něco stojí, například kostky do foampitu jsou za sto tisíc a po roce jsou na vyhození, tady je potřeba v parku něco vybetonovat za šedesát, tady za sedmdesát nová rampa, tady buldozer a tak… Prostě nehraju fotbal nebo golf, ale dělám motosport.

Ke skákání potřebuješ pěkné počasí nebo aspoň nějaké skákatelné. Jak to stíháš v zemi, kde víc než polovinu dnů z roku prší, fouká, sněží nebo je deset pod nulou?
Sezona je u nás na celoroční trénování na pytel, dá se skákat od konce března dejme tomu do října, ale když je hezky, tak se snažím jezdit co nejvíc, a třeba když byly pařáky, tak jsem šel klidně ráno od sedmi a potom od půl devátý večer. Každý druhý víkend bývám na závodech, jezdí se průběžně kromě Vánoc celý rok, například první závody roku 2014 jsou 15. ledna v Rakousku. Kromě toho jsem byl poslední zimu na týden v Barceloně a tři roky předtím se mi každou zimu podařilo letět na tři týdny do Kalifornie, kde mám motorku od KTM. Ale naposled, co jsem tam byl, jsem si hodně špatně zlomil nohu.

Když jsme se dostali sem, úrazů jsi měl víc. Jak bys ze svého pohledu porovnal naše a americké zdravotnictví v situaci, když se člověk rozbije?
Péče mi přišla víceméně stejná, ale potom, co jsem se po třech týdnech vrátil a šel na kontrolu, tak obdivovali vybavení, kterým mi nohu v Kalifornii spravili. Měl jsem ji moc ošklivě zlámanou a všechny kosti spojený takovýma speciálníma šroubama a materiálem. Můj pan doktor, opravdu specialista, na to koukal a říkal, že jsem měl štěstí v neštěstí, že jsem si tohle zranění udělal v Kalifornii. Podle něj by se před pěti rokama s tehdejším vybavením nevědělo, co s tím, dneska už jo, ale nikdo by nevěděl, jak na to, a museli by mě odvézt do Německa. Takže jestli si někdo chce hodně ošklivě rozlámat nohu, tak v Kalifornii. Potom co Česká pojišťovna zaplatila neskutečnou „dardu“ za tu složitou operaci, jsem jim napsal děkovný dopis a tři týdny nato mě kontaktoval jejich ředitel, že by mě chtěli sponzorovat, a domluvili jsme se.

Zajímavá historka. Vrátil bych se zpátky k FMX, co všechno kromě skákání děláš nebo jak celkově trénuješ?
 V létě skáču každý den na zahradě na trampolíně, skákat deset minut v kuse salta je neskutečné na fyzičku a strašně mě to baví, na druhou stranu jsem lenoch lenivej, přes zimu jsem začal chodit do posilovny, byl jsem osmkrát, potom byla exhibice a pak už nic. Ale celkově je fyzička potřeba, prakticky by měla být stejná příprava jako na motokros.

Pro hodně lidí je nejvíc nepochopitelný trik double backflip. Do molitanu jsi ho zkoušel, jaký je v něm rozdíl proti ostatním trikům?
Obyčejný skok se pohybuje ve výšce kolem dvanácti metrů, tady to je čtrnáct patnáct a je tam velká šance, že se při každém pokusu stane zranění, dá se říct, že buď to člověk odjede, nebo si něco udělá. Do foampitu jsem jich skočil tak dvacet, což je hodně málo, a neměl jsem nikdy pořádně orientaci, pokaždé jsem dopadnul jinak, je to strašně těžký trik. Uvidím, buď to půjde, a když ne, tak nebudu zbytečně riskovat, protože jsou z toho velké pády. Ale pokud jde o nové triky, nějaké nápady mám, ale nechci nic prozrazovat, protože to mám jen v hlavě. Nikdo je nikdy nedělal a třeba ve foampitu zjistím, že to fyzikálně nejde, zasměju se a půjdu trénovat něco jiného.

Díky tomu, jak jsi začal jezdit od mala, je tvoje kariéra dneska už hodně dlouhá. Vyjmenoval bys svoje největší úspěchy?
V pěti jsem byl vicemistr Evropy v motokrosu, to byl seriál třech závodů, dva jsem vyhrál, třetí nejel a celkově to stačilo na druhé místo. V deseti jsem byl mistr republiky v pětašedesátkách, rok nato jsem byl vicemistr v superkrosu na osmdesátce a za italský tým jsem byl mistr severní Itálie. V roce 2005 jsem dal jako nejmladší na světě backflip, ve 2009 jsem jako první odjel na hlíně double backflip, ve 2008 jsem dojel pátý na závodě X-Fighters, v mistrovství světa jsem byl v závodě dvakrát třetí a několikrát po sobě jsem vyhrál domácí Gladiator Games. Letos jsem měl nejlepší výsledek třetí místo na akci ve Švýcarsku, stal jsem se mistrem ČR a asi šestkrát jsem byl čtvrtý na závodě mistrovství světa. Spokojený jsem, ale už mě po té sérii začala bramborová místa štvát.

Dlouho jezdíš na KTM. Jaké od nich máš motorky a co všechno děláte s tátou za úpravy?
Na freestyle mám dvě dvěstěpadesátky, na motokros mám čtyřtaktní třistapadesátku a pro motorky si jezdím přímo do fabriky. Asi by mi stroje poslali, ale je pro mě čest si pro motorky dojet. K motorce dostávám ještě sadu pro úpravu pérování, to by mi upravili sami, ale odjakživa dávám podvozek panu Procházkovi do Čerčan a nedám na něj dopustit. Speciální mám i rám, jako ostatní tovární rámy má oranžovou barvu a je zesílený. Rámy dostáváme zvlášť, takže je potom radost během dvou dnů s tátou motorku úplně rozebrat, vzít nový rám a kompletně vše sestavit. Máme pevnější tovární kola, ta vydrží neskutečně, pneumatiky Mitas, používám oranžový řetěz EK, ten je fakt kvalitní, vyndat z něj „nejt“ trvá půlhodiny. Na motoru je výfuk naladěný na tah odspodu, na převařeném podsedláku je vybrané sedlo, aby bylo co nejnižší, díry v plastech, vysoká řídítka Easton a tlumič řízení Öhlins s uložením, co vymyslel a vyrobil táta. Ten dál dělal spolu s naším kamarádem Frantou Barešem páky na řídítka pro opírání rukou při backflipech a na levé straně mám delší stupačku pro zaháknutí nohy. A celkově se snažím, aby bylo všechno pěkné, nablýskané a nemusel jsem se za motorku stydět. Aby to byla s tátou naše vizitka.

Rok 2014 právě začal, na co se nejvíc těšíš?
Podepsal jsem opět smlouvu na všechny závody seriálu Night of the Jumps, byl bych rád, kdyby vyšlo pár závodů Red Bull X-Fighters, bylo by super dostat se na X-Games, ale je otázka, od koho dostanu kam pozvání. Hlavně to dělat ve zdraví, protože mě to baví.

Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Prověřit si výkonnost v kopcích, ale taky získat další znalosti o běhání v horách můžete v neděli na…

Africa Twin, kam se podíváš. I tak bychom mohli charakterizovat mediální vřavu kolem jedné z…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: