MC 1+2/18 právě v prodeji
V aktuálním čísle najdete:
Super Duke R po 50 000 km
Yamaha R1 po 20 letech
Ducati Panigale V4

najdete ve všech dobrých trafikách

zavřít informace
Motocykl online
Chci inzerovat

Rumunsko 2009

Reportáže

21.12.2009

Kdo se jednou ocitne v této překrásné krajině, obklopen zdánlivě nekonečnými horizonty rumunských Karpat, a na své cestě potká milé a bezprostřední lidi, bude se sem chtít určitě jednou vrátit.

Rumunsko 2009

Ještě za tmy vyrážíme z Pliskova v sestavě Venca Ševčík, Jirka Suk, Milda „Milhaus“ Tupec a já. Motorky jsme si tentokrát vzali svoje – dvě Hondy CRF450R (Vencova a Jirkova), jeden žlutý Husaberg FE550 neohroženě řízen Milhausem a moje modrá Yamaha WR 450 zdolávají v našich dodávkách více než tisíc kilometrů. V podvečer se konečně ocitáme v Resitě, jež je nejbližším větším městem nedaleko od cíle naší cesty – česko-německé vesnice Brebu Nou. I když se současné Rumunsko staví na nohy poměrně rychle, ještě stále jsou místní komunikace v neutěšeném stavu a koňské povozy neohroženě křižují hlavní tahy, jako by tu snad ani žádné kamiony nejezdily… Z Resity je to už co by kamenem dohodil, avšak právě zde se krajina začíná mocně vzdouvat a rozbité serpentiny, jež nás vedou vzhůru, neberou konce. „Tak takhle dlouho do kopce jsem ještě nikdy nejel,“ komentuje hodinu trvající dvacetikilometrovou kličkovanou Jíra.
Po dvanácti hodinách cesty jsme na místě – takže vítejte na statku u Stevieho Palmera! Stephen je bodrý Skot, jenž se tu usadil již před dvanácti lety (každou zimu odjíždí společně se svou ženou a dcerou do Skotska a na jaře se opět vrací), aby zde vytvořil svůj enduro kemp s prvotřídním zázemím. „Sám jsem kdysi jezdil na motorkách po celém světě, ale téměř vždy se našlo něco špatného. Buď to bylo jídlo, nebo průvodce, jindy zas motorky nebyly v dobré kondici, nebo můj zážitek srazilo špatné ubytování… Zkrátka nikdy to nebylo stoprocentní. A to mě vlastně nakonec přivedlo k nápadu udělat zde v Rumunsku kemp, kde bude vše tak, jak má být!“ vypráví Stevie. To zní rozumně – a také to tak je. U Stephena je o vás skvěle postaráno od začátku až do konce a lidé se sem rádi vracejí. Já sám jsem toho důkazem…

Rumunsko 2009


U Stephena jsme ale nebyli sami. Naši čtyřčlennou skupinu doplnili ještě tři Angláni, kteří zde měli svoje čtyřdobé KTM, a jak se později ukázalo, bylo toto mezinárodní enduro pro všechny příjemné a oboustranně přínosné zpestření našeho pobytu. Mnohdy nám v nelehkých situacích (a že jich pár bylo) bezprostředně pomohli, proto si i nyní zaslouží naše poděkování. Však jsme se každý večer snažili, aby zas oni poznali tu naši pohostinnost…
Již při vykládání motorek přichází Stevieho komentář: „Hmm, samé silné stroje – no uvidíme, jak se s nimi poperete… A co ty Hondy? No jsou moc pěkné, ale akorát tak na motokros! Nechcete si raději zase půjčit moje CRF230 anebo WR250?“ Stephen má svým způsobem pravdu. Já mám již tuto zkušenost také a dobře vím, že místní náročný, mnohdy až trialový terén vyžaduje spíš krotké, lehce ovladatelné biky. Velké, silné čtyřtakty zde naopak bojují s trakcí, a kdo nemá startér, jako by nebyl…
V první fázi příprav jsem tuto problematiku s kamarády samozřejmě probírali, ale protože minimálně dva z nás jsou pořádní chlapi (a navíc jsme si tyto motorky koupili), vezmeme si svoje a uvidíme.
Rumunsko 2009

A musím přiznat, že jsme prozřeli celkem rychle. Jirka s Vencou doplatili hlavně na absenci startéru, avšak ani divoká síla, se kterou tahá CRF450 za spojkový koš, klukům situaci příliš neulehčila. Stevie vždy jen kroutil hlavou a na své malé, vzduchem chlazené Hondě CRF230 vyjížděl problematická místa stylem one hand – tudíž s levou rukou nad hlavou. Já se první den vyválel hned čtyřikrát a bylo mi jasné, že podvozek, respektive výška mojí WR450 musí dolů. Za asistence Angličanů jsem snížil mou Yamahu o cca 3 centimetry, což mi v dalších dnech výrazně pomohlo. Kdo na enduru někdy jezdil, dobře ví, že se padá. A také ví, že pohodlně dosáhnout na zem je při této kratochvíli nadmíru důležité. Každý den se ujede zhruba 100 kilometrů volným terénem, přičemž minimálně dvakrát denně přijde úsek lidově zvaný „kriminál“. Dlouhé výjezdy plné velkých a ostrých kamenů, kde není radno zastavovat, nám daly nejednou skutečně zabrat, ale večer u pivka byl každý rád, že dnes znovu překonal sám sebe.

Rumunsko 2009

Třetí den probíhala údržba, měnily se olejové náplně, rovnaly ohnuté páčky a počítaly šrámy na karterech… Bilance škod není až tak hrozná – dost možná proto, že jsme čekali daleko větší amortizaci. Nebo že bychom byli tak dobří? Večer každopádně, po ránu už trochu méně. Pravda je, že téměř každý z nás si tu alespoň jednou sáhl na dno, což je ve finále velmi dobrá forma sebereflexe. Ale vždy to nakonec nějak dopadlo a nikdo se nezranil. „Vloni jsem si tu zlomil klíční kost a nadvakrát pravé zápěstí, letos nedám ani nehet,“ směje se jeden z našich nových anglických přátel a při tom na nás cení kouřem zašlé, křivé zuby. Je s nimi vážně legrace, obzvlášť když se životem ošlehaný Brit hodlá popasovat s poctivou moravskou slivovicí. Ale únava z každodenního ježdění vykoná své, takže žádné velké ponocování! Zítra nás čeká „deep forest“…

Rumunsko 2009

Tu krásu nelze popsat slovy – nádherný týden strávený v sedle biku se Stephenem v čele celé skupiny se nedá shrnout do jednoho článku ani do několikahodinového vyprávění, to zkrátka musíte prožít. Sedět s hlavou v dlaních vedle podvacáté zahozené motorky stejně jako opájet se výhledem z vrcholu nejvyšší hory v okolí –tyhle zážitky jednoduše nelze jen tak sdílet, aniž byste osobně nebyli tam, kde ještě dnes vysoko v horách žijí lidé jako před sto lety – což bohužel nebude trvat navěky. Mladí Rumuni jistě netouží pást ovce a žít v kamenných domcích bez proudu, kde člověk usíná jen vedle svého koně. My však máme šanci tento pomalu mizející svět ještě stále spatřit. Svět, kde jsou lidé šťastní jen proto, že jsou naživu a slunko dnes krásně svítí. A takových míst v našem relativně blízkém okolí již mnoho nenajdete, stejně jako budete jen těžko hledat místa, kde na motorkách projíždíte někomu po zahradě a on vám k tomu ještě vesele mává. Pravda, je tu také vzdálenější Bulharsko či enduristy stále častěji navštěvovaná Ukrajina, ale pro mě je tím pravým místem Rumunsko, jehož nedělitelnou součástí je sympaťák Stevie a jeho víc než přátelská rodina.
Kompletní fotogalerii z Rumunska naleznete ZDE.



Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: