MC 1+2/18 právě v prodeji
V aktuálním čísle najdete:
Super Duke R po 50 000 km
Yamaha R1 po 20 letech
Ducati Panigale V4

najdete ve všech dobrých trafikách

zavřít informace
Motocykl online
Chci inzerovat

Testopis: Royal Enfield Bullet 500 Electra EFI

Reportáže

05.10.2009

Řeklo se na čtyřtaktech, tak na čtyřtaktech. A protože je moje Ohávka (Jawa 350 OHV) momentálně na dílenské rekreaci, padla volba na Enfielda, a raději rovnou na nového. Konečně už nebudu „Ten, který stále opravuje…“

Royal Enfield Bullet Electra 500 EFI

Rok co rok, léto co léto si na týden sbalíme pár švestek, dvoje slipy, náhradní ponožky a v nich spoustu náhradních dílů a vyrážíme na výlet, jehož trasu určuje stav oblačnosti a kvalita místního piva. Z jedné části je to dovolená, z té druhé a podstatně větší zátěžová testovací jízda a intenzivní kurz motocyklového mechanika v jednom. Opravujeme hodně. Opravujeme tam, kde se to nejméně hodí, a stroje, od kterých bychom zradu čekali nejméně. Jinými slovy: první den čistíme karburátory, druhý den stříháme elektriku a ten třetí už půlíme i motory…
Na začátku to byly levné poválečné dvoutakty domácí provenience, letošní rok však měl být zlomový – každý z nás si totiž pořídil nějakého toho předválečného čtyřtakta a moc se těšil, až se na něm konečně pěkně sveze…

Royal Enfield

První odpadl Bugišův Ariel 557, r.v. 1928. Náročná šumavská stoupání jej udolala už v samotném začátku trasy. V kopcích začal ztrácet tah a vynechávat, zkrátka nejel tak, jak by se na sportovní motocykl té doby slušelo. Jak se později ukázalo, na vině byla neoriginální jikovácká karburace. Takže zpátky do dílny a přetryskovat nebo najít ve stodole něco, co alespoň trochu pojede. Že by starý dobrý pérák? Další Ariel 350 Red Hunter pro jistotu ani pořádně neodstartoval – Karel se věnoval více svému děvčeti než údržbě stroje a až před vraty zjistil, že mu olejová pumpa nevrací. Třeboňská vedra zase špatně snášel Matchless G3L 350, olej z něj tekl jako z olejničky a vydatně promazával Jirkovy kožené boty. Když už impregnace dosahuje výše jezdcova rozkroku, otáčí. U Telče přestala na Petrově čerstvě pořízené Bézce (BSA 500 M20) vypínat spojka. Až po sundání víka odkryl kulišárnu v podobě strženého závitu matice přítlačné pružiny spojkového koše, kterou na něj původní majitel nastražil. Následovala provizorní oprava, roztlačení a napínavá  cesta domů bez spojky. Ale abychom nekřivdili jenom těm Angličanům – sbohem nám dala i ozubená kola kardanu na válečném Zündappu KS 600, jinak to stroji velmi komfortním a takřka bezúdržbovém.
A tak jsme nakonec zůstali dva – dva čtyřdobé motocykly Royal Enfield.

Royal Enfield

Až na Petrovu Dékáwku 350 v typickém lakování „panzergrau“ nás dojížděla smečka osvědčených poválečných dvoutaktů domácí provenience. Neměli to zas tak těžké, protože Jakub měl svého nádherného Enfielda 570 H30 z roku 1931 v původním stavu zatěžkaného dobovou sajdou, a navíc ho hodně šetřil – zřídkakdy se rozvášnil tak, aby přesáhl rychlost 70 km/h. Ale což, nebylo kam spěchat, stařičký Enfield byl koneckonců jediným strojem, který celý tah absolvoval bez zásadnějších potíží až do konce. Klobouk dolů!
Poklidné brumlání moravskými silničkami z malebné Telče až k vyškovské mohyle jde dobře i „mému“ Enfieldu. Už po prvním testu (MOTOCYKL 1/2009) bylo zřejmé, že tento „veterán“ vyráběný dodnes v indickém Madrasu na překonávání rychlostních limitů stavěn není. Je sice osazen zcela novým agregátem disponujícím slušným výkonovým potenciálem 20 kW, ale tradiční konstrukce vzduchem chlazeného dlouhozdvihového motoru OHV i celkové zpřevodování připomínají spíše chod stabilního motoru a předurčují Bulleta spíše k poklidnější jízdě. Maximálního točivého momentu dosahuje stroj někde pod hranicí 4000 1/min (otáčkoměr mezi stylově vyvedenými palubními přístroji chybí), ideální je tedy využít jeho potenciálu a naklapat tam všech pět rychlostních stupňů, a pak už se jen kochat kopec nekopec. Převodovka, u nového modelu již integrovaná do bloku motoru, je překvapivě přesná, rovněž řazení je uloženo po moderním způsobu po levé straně (předchozí modely Royal Enfield měly řazení ještě po anglickém způsobu po straně pravé). Zcela na úrovni moderní doby jsou brzdy. Vpředu sice najdeme poněkud nestylový kotouč brzděný dvoupístkovým třmenem, jeho funkčnost je ale nezpochybnitelná, vzadu pracuje klasický buben. Vypletený přední ráfek s bubnovou brzdou si ale mohou puristé za malý peníz dokoupit. Velmi příjemným překvapením pro mne byl podvozek – na trase dlouhé přes 1000 km jsem nezaznamenal jediný úsek, kdy by jeho zastarale působící, ale velmi komfortní komponenty s možností nastavení předpětí pružiny i útlumu narážely na hranice svých možností. Snad s výjimkou jednoho dne, kdy mi společnost na místě spolujezdce dělal 125kilový Kája, který svůj stroj rovněž raději uschoval v dílně na lepší časy. S jeho řádnou hmotností by se ale těžko vyrovnával každý motocykl. Klasický kolébkový rám sice přečkal bez úhony všechny modernistické revoluce poválečných let, překvapivě je ale dostatečně tuhý a stroj se ani při ostřejší jízdě v zatáčkách nevlní, radost s náklonů tak kazí snad jenom škrtající hlavní stojan.

Royal Enfield

Vzdát se rituálu čištění karburace pro mne bylo na začátku těžké, ale s přibývajícími kilometry jsem vstřik (Keihin) ocenil – schroupne všechno a funguje dobře. Typickou reakci na změnu zatížení, která je u jednoválců osazených vstřikováním citelná při jemném otevření plynu, však ani britští konstruktéři eliminovat nedokázali. Rušivé to není, jen je třeba se ji naučit eliminovat razantnějším přidáním plynu. Nebojte se, na spotřebě se to neprojeví – při výpočtu průměrné spotřeby mi vyšlo fascinujících 3,4 l/100 km, a to včetně dálničních přesunů s konstantními 120 km/h na tachometru. Indická kulka by se možná nechala přemluvit i k větším výkonům, ale jezdcovo tělo namáhané vibracemi z řídítek už jen s námahou. Ideální rychlostí je tak pohodových 90 až 100 km/h, kdy je jízda příjemná, uvolněná a kdy sytě bublající tlumič věrně evokuje pocit z jízdy na starém Enfieldu poválečných let.

Royal Enfield

„A jak staré je toto?“ Postarší návštěvník Macochy, největší ďůry na Moravě, jak nám ochotně vysvětluje kolega Křemílek, provázející nás na své čtyřdobé žiletce Moto Morini 175 OHV, je na pochybách a zvědavě ukazuje na Bulleta. S odpovědí si dávám načas, sám totiž nevím, jak to stručně a pochopitelně sesumírovat. I když to tak nevypadá, Royal Enfield Bullet Electra je kompletně novým motocyklem vyrobeným v 21. století, a tudíž by neměl ve společnosti svého o 78 let staršího předchůdce nalezeného ve stodole co pohlédávat. Na druhou stranu je to motocykl koncipovaný na základě stejných požadavků na charakter a robustnost stroje jako dříve: jednoduchá technika, osvědčená konstrukce motoru a minimum elektroniky (nepočítám e-starter). Royal Enfield se dnes v podstatě jako jediná značka drží své počáteční koncepce a z moderních prvků a technologií si vypůjčuje pouze ty, které znatelně zlepšují chování stroje (viz kotoučová brzda), nebo ty, které jí nakáže legislativa (viz vstřikování a Euro 3). Motocykly Royal Enfield tak můžeme těžko vnímat ve stejné rovině jako jednou tak drahé retromodely jiných značek nabízející moderní techniku ve stylovém kabátě, ale jako osobité motocykly, které jdou zkrátka s dobou tak trochu po svém. Jinými slovy, s Enfieldem zažijete stejný pocit z jízdy „jako za starých časů“, aniž byste měli ruce stále od oleje. Tak jako my…

Royal Enfield

Royal Enfield Bullet Electra 500 EFI

Objem: 499 cm3
Komprese: 8,5:1
Výkon: 20,3 kW při 5250 1/min
Toč. Moment: 41,3 Nm při 5500 1/min
Hmotnost: 175 kg
Spotřeba: do 3,4 l/100 km
Cena: 143 000 Kč

Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: