Podstata motorkaření

2009-01-25 20:19:24

Jezdím na motorkách už nějaký ten pátek, ale něco se změnilo. Kolemjdoucí tatínkové už na mě nezírají s otevřenou pusou, maminky mě neukazujou svým dětem, mladé holky téměř přetaly mávat a důchodci na mě hrozí svými holemi. A já se ptám proč...?

Každopádně situace na našich silnicích a hlavně ta v loňském roce mě donutila zastavit se a zamyslet se. Motorkaření se od dob, kdy jsem já začínal jezdit trošku změnilo. Není to tak dávno, co jste na japonské čtyřtaktní šestistovce (u mě to byl Bandit 600) někde zastavili a už byl kolem vás hlouček zvědavců. Na benzice vyskakovali tatínci z aut a dávali se s váma do řeči a maninky tlačíc kočárky mávaly jako o život a ukazovaly vás svým ratolestem. Bohužel, tato doba je nenávratně pryč. Dnes, kdy je motorkářů víc a víc je situace poněkud odlišná. Díky jedné nejmenované televizní stanici z nás udělali štvanou zvěř. "Nic není jako dřív..." zpívá se v jedné písničce, ale řekněte sami. Není vzniklá situace taky trošku naší vinou? Nechci tady nikoho moralizovat nebo dělat chytrýho a vlastně ani nepíšu nic, co byste Vy, čtenáři netušili. Ale i tak je dobrý si to připomenout. Opravdu provoz houstne, aut je víc a motorek taky. Nic s tím neuděláme, ale nelíbí se mi přístup těch "movitějších" kteří si koupí stošedesáti-koňového litra, Araiku, kombinézu za dvacku a akrapoviče a za měsíc to rozvěsí někde o svodidla. Nemluvě o tom, že ohrožují i nás, slušnější bikery, kteří se snažíme všemožnými způsoby přežít v téhle džungli. Mluvím z vlastní zkušenosti. Utrácím peníze za MOTOŠKOLU v Brně, jezdím své dovednosti pilovat na "značkové okruhové dny" s manželkou jezdíme na výlety a snažíme se chovat "slušně" a stejně.... Při jedné vyjížďce nás v našem pruhu málem sundá partička "zmrzlinářů" kteří předjíždí kolonu aut v zatáčce a ještě nás při tom stihnou pozdravit. Kamaráda sesadí z motorky a zlomí mu nohu a klíční kost týpek, který svojeho Fireblada prostě nestihnul zastavit, narazil do traktoru a motorku poslal do našeho pruhu.. a tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Bohužel ani profesionální motorkáři, jakým určitě Ondra Lelek a nebo Pavel Hanzlík byli někdy nic nenadělají a zaplatí za lásku k motorkaření cenu nejvyšší. Ale s tím se asi nedá nic dělat. Každopádně je dobré vědět o možném riziku, neustále předvídat a hlavně jezdit tak, abychom se pokaždé z jakékoliv vyjížďky vrátili celí. Já sám jsem po patnácti letech ježdění na silničních strojích (EN400 Vulcan, GSF600, GSF1200, SV1000, GSX1400, RSV1000Tuono) tak nějak dostal strach nebo co a svoji poslední lásku aprilii Tuono prodal. Byla pekelně rychlá, krásná, ale už jsem se nevydržel dívat na smutné oči mojí manželky, která se pokaždé strachovala, jestli se jí vrátím. Jak jsem psal, těch smrťáků a nehod okolo mě bylo loni nějak moc. každopádně motorky jaou mojím životem a vzdát s ejich nehodlám, tak teď alespoň krátím chvíli v přírodě, na nezpevněných cestách a na motokrosových tratích proháním své enduro Betu450RR. přijde mi to tak nějak bezpečnější-pomalejší a pokud má člověk v hlavě mozek a nerozvěsí to někde o strom, je riziko "nehody" asi měnší. A co z tohoto "moudra" plyne ? Dávejte na sebe prosím všichni pozor, jezděte opatrně, nemachrujte a užívejte plnými doušky krásu dnešních motocyklů.než nám z nich udělají elektrické hybridy, které budeme na noc strkat do zásuvek a jen vzpomínat, jak zněl vytočený dvouválcový litr a laděnýma koncovkama...;-)